Článek
Ani horší technická kvalita však nedokáže zastřít sílu kapely, od níž by se mnozí její následovníci mohli stále učit. Soubor tradičního popu sice v sobě nesl nostalgii, ale nepostrádal tah, který zdůrazňovala přesná a úderná rytmika. Existenciálně laděné texty nebyly jen smutné, ale plné hořké ironie a hlavně - dalo se jim věřit.
To potvrzuje hned první píseň se slovy: "Proč jsi taková smutná vždycky, když to s tebou dělám, máš zavřený oči a já z toho nic nemám, asi tě pošlu jinam, no tak holčičko, věř mi."
Vytrácející se láska však není jediným tématem. Ze skladeb Možná jednou a Vypadáš starší čiší vykořeněnost někoho, kdo nezapadá, což zpívající kytarista Petr Stanko byl. Viděl však i nespokojenost ostatních. "Už zase stojí v tom samým průjezdu. Vyhaslé oči, dávno už nevědí, co si chtěly říci. Na něco čekají," zpíval v písni Před diskotékou. Bylo mu jasné, že by nestačilo "koupit kravatu a zkusit k nim zapadnout".
Bez ohledu na krátkou dobu existence a skutečnost, že skupina za sebou nezanechala žádné album, první vydala až dvacet let po svém zrodu, je význam STP pro tuzemskou kytarovou scénu klíčový.
Soubor tradičního popu
Black Point 65:27