Hlavní obsah

Stěhuju se k Romům do Ústí, řekl režisér Kratochvíl

Novinky, Stanislav Dvořák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Režisér Tomáš Kratochvíl si vybral pro dokument Češi proti Čechům důležité a obtížné romské téma. Kvůli filmu se odstěhoval do Ústí nad Labem. V severních Čechách je místy situace vážná - pochoduje se, řve se, dochází k potyčkám.

Foto: Bontonfilm

Čech se ve filmu přistěhoval k Romovi. Pravda, většinou to tak nebývá.

Článek

Už dlouho víme, že část průměrných obyvatel (nikoliv extremistů) souhlasí se skiny. Jestliže film ukazuje děti nebo seniory souhlasící s násilným řešením, nejde o nic nového. Podobná situace tam byla už před 20, 30, 40 lety. Jestliže film ukazuje fakt, že největší křiklouni jsou často nemyslící lidé bez argumentů, nelze nic namítat, i když se rovněž nejedná o novinku. Zajímavé je Kratochvílovo připomenutí, že někteří lidé pořád věří naivním nesmyslům typu „cikáni nemusí platit dluhy“.

Režisér se na 8 měsíců přestěhoval do Předlic (část Ústí nad Labem), jak sám říká, do „cikánského ghetta“. Ubytoval se u sympatického Jardy, pracanta a muzikanta. Postupně se skamarádili, jedli spolu, pracovali spolu, diskutovali spolu. Režisérův odvážný pokus posadit za jeden stůl v Předlicích členy tzv. Dělnické strany a Jardu nakonec nevyšel, což se dalo čekat.

Příčiny nenašel

Jeden z menších problémů filmu spočívá v tom, že v něm neustále vystupuje Jarda a jeho žena, jenže to nejsou průměrní severočeští Romové, je to spíše romská elita (přinejmenším vlastní hodně velký dům a neustále pracují).

Škoda, že snímek nedospěl k hlubším úvahám na téma příčin tristní situace. Proč tam vzniká rasismus? Proč se ho léta nedaří porazit? Zabývat se tím je jistě těžké. Jeden následek má většinou více příčin a jedna příčina zase může mít více následků. Člověk většinou není schopen všechny příčiny a následky dohlédnout a složitě o nich uvažovat. Špatná ekonomická situace, frustrace, drobná kriminalita, hluk, to všechno hraje roli. Stačí, že se děti poperou nebo deset Romů dělá v noci hluk, policie to nevyřeší, naštvaní občané se pár nocí nevyspí a už pomalu sahají po zbraních. A to nám film neukazuje.

Není nakonec problém v tom, že stát téměř nic nedělá? I když politici a mile vypadající paní z různých agentur čerpajících milióny z našich daní říkají, že proti problému bojují, je to málo. Mnozí si totiž boj představují tak, že vyškrtají slovo „cikán“ z pohádek nebo si sednou do pohodlného služebního auta, dojedou si z Prahy do Ústí nad Labem, řeknou lidem, kteří si staví zeď, že jsou rasisti, a zase jedou domů. To jsou momenty k zamyšlení, které by mohly udělat ze slušného filmu skvělý film.

V podobných filmech by také mělo zaznít, že zásadní šanci pro Romy znamená vzdělání. A v této oblasti mají co dohánět. Kratochvílův dokument ale přináší jinou skvělou myšlenku. Ukazuje, že není nutné politicky korektně křičet, že milujete všechny černé, žluté nebo rudé. Stačí, když se jeden Čech normálně kamarádí s jedním člověkem jiné národnosti. Hned se objeví prasklina ve zdánlivě nezničitelném koloběhu nenávisti.

Celkové hodnocení: 70%

Reklama

Výběr článků

Načítám