Hlavní obsah

Spisovatelé jsou listonoši, říká izraelský prozaik Amos Oz

V Praze představil svou životopisnou knihu Příběh o lásce a tmě izraelský prozaik Amos Oz. V rozhovoru s Právem říká, že spisovatelé jsou jako listonoši.

Spisovatelé jsou listonoši, říká izraelský prozaik Amos Oz

„Jsme vlastně listonoši. Jako bychom knihami posílali blízkým své vzkazy, dopisy,“ řekl izraelský prozaik Amos Oz (1939) ve čtvrtek v Praze před uvedením své životopisné knihy  Příběh o lásce a tmě o podstatě spisovatelského řemesla.

„Nezemřu jako nešťastný muž, jestliže nezískám Nobelovu cenu za literaturu,“ řekl také novinářům muž, o němž se už minimálně dva roky mluví jako o horkém kandidátovi tohoto prestižního ocenění.
Oz, původním jménem Amos Klausner, jeruzalémský rodák, který si zvolil při svém pobytu v kibucu Chajda příjmení znamenající v hebrejštině síla, se vyznal ze vztahu ku Praze. Tady totiž od roku 1931 po tři roky studovala historii na Karlově univerzitě jeho matka Faňa Musmanová.

Matka studovala v Praze

„Nevím, jestli matka přerušila studia na pražské univerzitě jenom proto, že rodičům došly peníze. Byla donucena k emigraci do mandátní Palestiny zuřivou nenávistí k Židům, které byly evropské ulice v polovině třicátých let plné a jež se šířila i na univerzity, nebo sem přišla díky své výchově ve školách Tarbut a členství v sionistickém mládežnickém hnutí?“ píše Oz v knize, kterou přeložil Michael Žantovský.

„Než jsem dospěl do věku, kdy mi matka mohla o svém dětství a počátcích svého pobytu v biblické domovině vyprávět, byla už duchem jinde a měla na mysli jiné věci,“ pokračuje Oz ve vyprávění o ní.
V širokém proudu charakterizujícím postavy z litevské i ukrajinské strany svých rodičů, mj. strýc Josef Klausner byl při prezidentské volbě v roce 1948 protikandidátem prvního izraelského prezidenta Chaima Weizmanna, se dále vyznává ze šoku, kterým se pro celou rodinu stal matčin dobrovolný odchod ze života v bytě její sestry v Tel Avivu. Psal se rok 1952, bylo jí třicet osm let, budoucímu spisovateli dvanáct a půl.

Po čase se rozhodl odejít do kibucu, kde strávil na třicet let. Až do roku 1986 tam učil na střední škole. Vzhledem k synově astmatu se rodina přestěhovala do Aradu v Negevské poušti. Oz rovněž začal vyučovat literaturu na Ben Gurionově univerzitě v Beerševě.

Českým čtenářům se spisovatel, jenž Prahu navštívil potřetí, představil poprvé v roce 1993 románem Černá skříňka. Česky vyšly i další romány Fima, Panter ve sklepě a Můj Michael, ale i výbor esejů Mír, láska a kompromis či Jak vyléčit fanatika. Oz, který se jako voják účastnil dvou válek, během šestidenní války 1967 bojoval jako tankista na sinajské frontě, při jomkipurské válce v roce 1973 zase na Golanských výšinách, působí v hnutí Šalom achšav, Okamžitý mír, usilující o mírové soužití s Palestinci.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků