Hlavní obsah
Zleva: Martin Hofmann jako Luděk, Michal Isteník, Vladimír Škultéty, Zdeněk Godla a Cyril Drozda Foto: Michaela Buchtová

Scenárista Petr Kolečko: My Češi si často myslíme, že jsme rasisti, ale v životě se pak chováme jinak

Nový komediální seriál Most! vypráví o lidech ze stejnojmenného severočeského města. Hlavním hrdinou je Luděk, který si nerozumí s bývalou ženou, s dospívajícím synem ani s bráchou Pavlem. Seriál nešetří ostřejším humorem a nevyhýbá se vulgaritám ani rasistickým narážkám, stručně řečeno je poněkud nekorektní. Napsal ho dramatik a scenárista Petr Kolečko.

Zleva: Martin Hofmann jako Luděk, Michal Isteník, Vladimír Škultéty, Zdeněk Godla a Cyril Drozda Foto: Michaela Buchtová
Scenárista Petr Kolečko: My Češi si často myslíme, že jsme rasisti, ale v životě se pak chováme jinak

 

Z Mostu pochází vaše bývalá manželka a podle prvních dvou dílů seriálu, které jsem viděla, je zřejmé, že popisujete důvěrně známé prostředí a situace. Kdy vás napadlo, že by se zrovna v tomhle severočeském městě dal najít námět na komedii?

Jezdil jsem do Mostu pravidelně a docela dlouho, asi pět šest let. Chodil jsem tam s bývalým tchánem do hospody Severka, kde se seriál nakonec i reálně odehrává. Tenkrát jsem ale vůbec nemyslel na to, že bych z toho prostředí mohl něco využít.

Napadlo mě to až později, když jsme s kreativním producentem České televize Michalem Reitlerem vyvíjeli nový formát. Původně jsem chtěl napsat sitkom o soužití dvou bráchů, kdy jeden z nich je transsexuál, ale pořád jsme to nemohli rozlousknout a dotáhnout do konce.

Michal po mně tehdy chtěl, abych jejich příběh ještě vložil do nějakého jiného tématu. Teprve potom mě napadlo Luďka s Pavlem ještě „prohnat“ tím, co jsem tak dobře znal z Mostu.

Původně jsem si i myslel, že seriál se z velké části bude odehrávat přímo v té hospodě a bude mnohem víc konverzační. Nakonec jsme ho z ní ale vytáhli víc ven a udělali z něj takovou docela epickou věc. Vznikal tedy velice postupně, neměl jsem hned od začátku jasný záměr dostat ho k té jeho dnešní podobě.

V seriálu zaznívá dost narážek nebo vtipů na homosexuály, transsexuály a další podobné „úchyly“, jak jim Luděk říká, nebo na Romy. Dá se říct, že je pro něj charakteristický takzvaný nekorektní humor. Téma rasismu jste do něj zapojil taky později, až s Mostem?

Ne, to jsem měl v plánu od začátku, protože hlavní postava, Luděk, je ‒ řekněme ‒ xenofobní. Přesněji řečeno, Luděk si to o sobě myslí. Některé z postav mají svoje reálné předobrazy v chlapech ze Severky a k nim patří i Rom Václav, který se částečně stal inspirací pro seriálového Frantu.

Jak se časem seriál rozvíjel, Romové do něj vstoupili o něco víc. Téma takového „autentického rasismu“ se posílilo i tím, že Honza Prušinovský jako režisér měl snahu vnést do příběhu víc atmosfér, žánrových obrazů ze života ve městě, které ve scénáři nebyly.

Jak to myslíte, že si Luděk o sobě myslí, že je xenofobní? On není? Vždyť má pořád plnou pusu nějakých předsudků a na nich postavených fórků. Třeba hned zkraje hlásí, že „cikáni nikdy nechodí do práce dřív“.

My Češi si často myslíme, podobně jako Luděk, že jsme rasisti, ale v životě pak mnohdy zjistíme, že tyhle zjednodušené modely nefungují a že se ve skutečnosti chováme jinak. V seriálu mají sice Luděk a jeho kamarádi plno řečí, ale později se začne ukazovat, že jsou to mnohdy právě jen ty řeči. A že ten svět je prostě složitější.

Vybavuji si jeden vtipný moment, kdy se Luděk nejdřív povyšuje nad Frantou, a nakonec si od něj jde půjčit oblek, protože sám žádný nemá.

A přesně na takových humorných paradoxech je seriál postavený. Mimochodem, právě tohle byla jedna z prvních věcí, které jsem k seriálu měl. Když jsem chodil do Severky, tchán mi říkal: „No, on ten Václav je tady pro kdekoho černá špína, ale vždycky v partě nejlíp maká a v hospodě je jedinej, kdo nedluží za pivo. Kdekdo se tu do něj naváží, ale pak si od něj jde půjčit.“

Scenárista a dramatik Petr Kolečko

Foto: Milan Malíček, Právo

Jste připravený na to, že by seriál mohl být i kontroverzní?

Myslím, že jsem asi hodně liberální a otevřený člověk, a proto nějakým kontroverzím vlastně vůbec nerozumím. Překvapilo mě, když si někdo stěžoval na seriál Čtvrtá hvězda, protože se mu zdál vulgární. U Vinařů se lidi zase pohoršovali, že urážím Moraváky. A když teď běží na Streamu Přijela pouť, lidi protestují, že takhle se světští nechovají, že tolik nesouloží a tak dále.

I kvůli Trpaslíkovi jsme měli spoustu kauz. Já to nechápu, sám bych slovem „kontroverzní“ nikdy neoznačoval nic jiného než událost či jev v reálném světě. Pokud jde o hru, film, nebo seriál, vnímám to jinak ‒ je to jen nějaké téma, které je zpracované pod nějakým úhlem pohledu. Možná i Most! teď někoho naštve. Ale nevím čím.

Na vulgarity jsem zrovna nemyslela, spíš mě napadlo, že by se mohli ozvat diváci s pochybnostmi, jestli rasismus neodlehčujete až příliš a nejste vůči němu moc smířlivý.

Smířlivý nejsem, jen je ten pohled prostě trochu jiný. V Mostě jsem potkával dost lidí, kteří se sami sobě i takovým situacím dokážou zasmát, i ten Václav ze Severky si z toho dělá legraci. Přesto asi někdo namítne, že ty sociální problémy jsou skutečné a že leckdo může vnímat takové chování jako agresivní a těžko ho snášet.

Náš seriál se toho dotýká taky, ale pro mě byl mnohem zajímavější právě ten nadhled. A také paradoxy, které ona xenofobie přináší, jak jsme už o tom mluvili. Lidi spolu musí žít a nemůžou se denně rvát kvůli nějaké ideologii.

S režisérem Janem Prušinovským spolupracujete už delší dobu, Most byl váš šestý společný projekt. Do jaké míry má tentokrát podíl na výsledku?

Vždy jsme scénáře psali spolu a tohle byl první případ, kdy do projektu nastoupil později. Zvlášť v druhé půlce seriálu pak ale stejně udělal významné režijní úpravy textu. Měli jsme nad tím i vyhrocené debaty, ale už jsme spolu měli i ostřejší diskuze dřív.

Na place Honza pracuje s textem velmi volně, vždy mu jde o to, aby herci zachovali obsah, ale mluvili po svém. Část dialogů proto nakonec vypadá jinak než ve scénáři, jenže výsledný tvar díky tomu působí volně, přirozeně. Jiný režisér by se třeba víc držel mého textu, ale mě to s Honzou právě takhle baví, proto jsem si o něj v ČT sám řekl. Honza je vynikající režisér.

Erika Stárková jako transsexuál Pavel neboli Dáša.

Foto: Michaela Buchtová

Máte zkušenost s komediálními seriály pro komerční televize i pro veřejnoprávní ČT. S jakými rozdíly v přístupu jste se tam jako autor potkával?

Možná to bude pro někoho znít paradoxně, ale ono to je spíš logické – ČT si může dovolit být odvážnější. Není to dané ničím jiným než penězi. V komerčních televizích je totiž velký tlak na masovost a úspěšnost, navíc je často potřeba, aby výroba byla levná. Bohužel. Most! by žádná komerční televize určitě nevyrobila.

Když jsme dělali na Nově s Honzou Okresní přebor, měla zrovna nějaký osvícený věk a seriál vznikl vlastně dost hladce a rychle. Díky tomu tam tehdy vznikl i Comeback, ale prosadit ho tam dnes by asi bylo taky už obtížné. Mezitím totiž přišla finanční krize, ochromení reklamního trhu a dnes jsou komerční televize už hodně opatrné.

K práci pro komerční televizi jsem se nedostal od Vinařů, které jsem psal pro Primu, což je už nějakých pět let. Od té doby jsem pracoval pro ČT a internetové televize. Možná už bych měl i docela problém se do mantinelů komerční televize vejít.

Jak vypadá práce pro internetové televize, v čem se liší od tvorby pro velké terestriální stanice?

Zatím jsme na tom tak, že seriál musí být extrémně levně vyrobený. Taky chybí všechny obvyklé aparáty a mechanismy, které mají pro dramatickou tvorbu velké televize, proto neexistuje ani žádná dramaturgická oponentura. Na Streamu je šéfem programu Dan Strejc, který má úplnou náhodou zároveň i nějaké „dramaturgické střívko“, a tak mi Pouť dramaturguje sám.

Člověk je tam hodně odkázaný na sebe – to není výtka, jen konstatování. Proto ještě hodně dlouho potrvá, než internetové televize budou schopné stoprocentně profesionální produkce. Ale Stream se tomu už hodně blíží. Bohužel, internetové televize si na začátku hodně uškodily, když vychrlily hodně amatérsky udělaných projektů.

Kancelář Blaník a Monte Carlo byly sice skvělé, ale na tyhle dva vzniklo dvacet dalších, které nebyly dobré, a mezi lidmi se kvůli tomu podle mě rozšířil názor, že pro internet se točí jen blbosti. Myslím, že v tomhle do toho trochu vnesla nové uvažování služba Obbod a seriály Vyšehrad a Lajna, které přece jen stály trochu víc peněz a měli jsme možnost to dělat profesionálněji.

Ostatní větší hráči si to už začínají uvědomovat, a tak ta kvalita internetových seriálů jde podle mě nahoru.

Zmínil jste, že na počátku seriálu Most! stál původní záměr napsat sitkom. Proč myslíte, že to nedopadlo? A jaký máte k tomuhle formátu vztah?

U nás v Čechách se sitkom vlastně s výjimkou Comebacku ještě nikdy úplně stoprocentně nepovedl. Comeback se mu přiblížil asi nejvíc. Já se jednou dopustil Marty a Věry pro Českou televizi, která je asi hned za Comebackem.

Na sitkom jsou potřeba speciální, exaktně dané techniky. Existuje k tomu celá sitkomová teorie a praxe, kterou u nás nemáme ani my autoři, ani herci a režiséři. U nás se mu nejvíc věnuje Zdeněk Dušek, s kterým jsem dělal Martu a Věru. Bylo to ale hodně vykoupené tím, že on je nadšenec a měl nakoukáno spoustu zahraničních sitkomů včetně různých béčkových hrůz. Považuju ho v tomhle oboru za našeho největšího profesionála.

Nám asi tenhle žánr není moc vlastní. Jednak lidi nemají moc rádi ty přimíchané smíchy, a do toho my jako tvůrci to moc neumíme, a proto vzniká vzájemná nedůvěra. My se zdráháme se do sitkomu pustit, a divák se už předem zdráhá na český sitkom koukat. Potom se tu těžko buduje nějaká sitkomová kultura. Myslím, že v tuhle chvíli je to asi už bohužel oboustranně prošvihnutá záležitost.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků