Hlavní obsah
Ostrava 14.2.2018 Olympijský festival Ostrava 2018. Sledge hokejový duel mezi HC Sledge Studénka( žlutí) a SHK Lapp Zlín( oranžovo černí) Foto: Josef Zajíc

Rotterdamský filmový festival, který letos načíná už po čtyřiatřicáté sezónu velkých přehlídek filmu, má svá specifika. Nosí se tady džíny, pije hlavně pivo a objevují se tu mladí, talentovaní režiséři i nové impulsy v kinematografii. Letošní trend praví, že v Rusku se objevil nový film, říká se mu ruská paralelní kinematografie, protože oživení nevychází z nových velkých studií, ale z alternativní scény.

Ostrava 14.2.2018 Olympijský festival Ostrava 2018. Sledge hokejový duel mezi HC Sledge Studénka( žlutí) a SHK Lapp Zlín( oranžovo černí) Foto: Josef Zajíc
Ruský film jde do módy

Poslední léta platí, že se Rusko na západě pyšní mnohem větším sex appealem než spíše "nudné" země Střední a Východní Evropy. Filmy z mocnosti, která má "blízko do minulosti" a zároveň i do kapitalistické budoucnosti, slaví malý triumf.

V soutěži o rotterdamského tygra tu má východní medvěd hned dvě želízka. Populární herecká star Renata Litvinova zde představuje svůj hraný debut Bohyně: Jak jsem se zamilovala. Jde o policejní thriller s prvky surrealismu, kde hraje prim krásná policistka, vyzbrojená nejen zbraní, ale i různými ženskými fetiši. Dráždivá stylizace se honosí afektovanými city a je okořeněna zločinem a obligátním motivem ztracené dívky, kterou je třeba najít...

S Litvinovou soutěží její krajan Ilja Kržanovskij, jeho debut 4 tvoří čtyři příběhy z dnešní Moskvy, která se jeví jak absurdní tak působí jako ze špatného sci-fi. Příběhy se zabývají jak sociálními proměnami v dnešním Rusku, tak i vizionářskými strachy z klonování. Rusko začíná být zemí extrémních rozdílů, kde můžete cestovat mezi několika staletími.

Filmy z Číny

V programu jsou ale samozřejmě zastoupeny všechny současné filmové mocnosti, které natáčejí umělecké filmy. Plakáty na hollywoodské hity tu najdete jen na ulicích a v průchodech. Velké zastoupení zde mají namísto toho například jihoasijské kinematografie, které se těší ve světě (ne u nás) už dlouho módní oblibě.

Největší zájem byl o "drama impotence" Zelený klobouk někdejšího čínského scenáristy a nyní režiséra Liu Fendoua. Autor si tu brilantně pohrává s třemi příběhy, atraktivně míchá milostné motivy s příchutí gangsterky a rozvíjí tragikomické "drama obyčejného šílenství", v němž je předčasně ejakulující policista nakonec skrytým svědkem nevěry své ženy. Samotný název odkazuje na to, že v Číně není podvedený manžel paroháč, ale říká se, že nosí zelenou čepici. A film se snaží shodit absurdní mužskou ješitnost těch, kteří si ve sprchách například poměřují mužství.

Zajímavou kombinací byl snímek čínsko-holandské režisérky Fow Pyng Hu Paradise Girls, v němž spojuje příběhy tří mladých žen z Koreje, Číny a z Hong Kongu. Film stručně vystihuje i všední život čínské komunity usazené v Nizozemí, přičemž ukazuje, jak skrytou nevraživost bílé majority, tak i předsudky samotných Číňanů.

Argentina: tradice a drogy

Jihoamerickou a hlavně argentinskou kinematografii zastupovala rovněž celá série filmů, objevil se zde i další dobyvatel světových festivalů z Argentiny: Las mantenidas sin suenos (Zajatí beze snů). Autoři Vera Fogwill a Martin Desalvo nás zavádějí opět do autenticky vykresleného prostředí dnešní Argentiny a zaobírají se trampotami její těsné, stále dosti tradiční rodiny. A ptají se, jak to dopadne, když se najednou z matky stane feťačka.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků