Rudy Linka: Výročí Bohemia JazzFestu budeme slavit tancem

Předně musím říct, že my, kteří festival organizujeme, jsme opravdu překvapeni, že ještě fungujeme. Každý rok nás totiž uspořádání těch několika koncertů na českých a moravských náměstích stojí veliké úsilí a vždy jsme si říkali, jestli to ještě následující rok zvládneme. Stalo se a je tu desátý ročník. A proto jsme se rozhodli, že to musíme oslavit.

Naše úplně první myšlenka byla, že pozveme takzvanou párty kapelu, při které se bude tancovat. A tak jsme pozvali na Staroměstské náměstí v Praze na 14. července americké Earth, Wind & Fire s Alem McKayem. Je to podle nás bomba, jsme z toho odvázaní. Tam proběhne oficiální oslava.

... a která se nám líbila. To je také součást oslav. Po deseti letech proto přijede Bill Frisell a po dvou letech se vrátí Terence Blanchard, tentokrát s úplně novým projektem E-Collective, s nímž hraje naprosto úžasně funk.

Myslím, že lidé budou velmi překvapeni z toho, jak moc se tento americký jazzový trumpetista promění.

Z Polska se na festival vrátí Mikromusic. Vystupovali v minulosti pouze na jediném koncertu, a sice v Prachaticích. Hráli ale úplně skvěle. Přijede i norský saxofonista Hakan Kornstad, který je zajímavý nejenom tím, že hraje výborně jazz, ale on také zpívá operu – a skvěle. Zajímaví budou i Kompost 3 z Rakouska, kteří míchají Milese Davise s Green Day. Letos také v programu vystoupí historicky nejvíce českých hudebníků.

Hovořil jsem s primátorem města i panem Světlíkem z Vítkovic a bavili jsme se o tom, jestli to udělat na náměstí, nebo ve Vítkovicích. Ve hře byly obě varianty, ale čas letí strašně rychle a my se nestihli domluvit, natož tam festival zorganizovat. Proto letos v Ostravě nejsme, ale věřím, že se tam dostaneme příští rok.

Letošní změnou je, že nejsme ve Zlíně, kde jsme předtím dva roky festival dělali. Důvodem je, že festival má tendence se rozrůstat, jeho finance ale nikoli.

Potěšilo, a nejvíc ta skutečnost, že nikdo z našeho realizačního týmu v redakci The Wall Street Journalu nikoho nezná. Napsali nám, abychom jim poslali asi sedm fotografií z loňského ročníku, což bylo hodně na to nepojmout určité podezření. Potom vyšly výsledky ankety a my byli na prvním místě. V článku se píše, že člověk přijede na náměstí, koupí si pivo, poslouchá hudbu, pak se projde uličkami kolem, vrátí se a zase poslouchá hudbu. To je přesně koncept Bohemia JazzFestu. Máme z toho ocenění úžasnou radost.

Do jisté míry ano, a také mě to utvrdilo v tom, že rozhodnutí nepřestat s ním bylo šťastné.

Začali jsme ji dělat před několika lety, protože jsme dospěli k závěru, že není lehké být v České republice jazzový hudebník. Není tu totiž odrazový můstek do světové scény, což je nutné, protože člověk se tam sám těžko dostane. Hudebníci potřebují mít prestižní scénu, recenze v novinách, možnost vejít ve známost a podobně. Rozhodli jsme se, že to v uvedené soutěži budeme do jisté míry suplovat. Muzikanti nám tedy posílají své nahrávky a mezinárodní porota z nich vybere vítěze.

Spolupracujeme také s některými zahraničními festivaly, kam vítěze posíláme. Letos zvítězila Kristina Barta, která 9. července v Plzni festival otevře.

Se soutěží je ostatně spojený i projekt jazzového klubu na střeše Rudolfina. To by podle mě měla být ta světová scéna. Mám takový sen, že koncert v tom klubu, pokud se ho podaří postavit, bude pokaždé světovou událostí.

Je to běh na dlouhou trať, takže neustále jednám. Jsem ale optimista. Projekt podporuje řada významných osobností, jako jsou Eva Jiřičná, Zdeněk Lukeš, Josef Pleskot, Jan Hřebejk a také třeba Pavel Kysilka z České spořitelny. Je zajímavé, že Česká spořitelna postavila Rudolfinum ke svému padesátému výročí. Letos slaví sto devadesáté, a Bohemia JazzFest desáté, což je dohromady dvě stě let. V projektu jazzového klubu v Rudolfinu je Česká spořitelna velice aktivní a já bych byl rád, kdybychom to společně dotáhli k nějakému konkrétnímu cíli. Bohemia JazzFest je důkazem, že by to mohlo vyjít.