Hlavní obsah

Reiner Stach: Kafka se tak jako mnozí Češi orientoval na Berlín a Paříž

Právo, František Cinger

V rámci tradičního programu Das Buch představujícího německy psanou literaturu přijel na veletrh Svět knihy Praha Reiner Stach. Je to autor řady studií o Franzi Kafkovi, především jeho třídílné monografie.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Reiner Stach, německý autor třídílného Kafkova životopisného díla.

Článek

Loni jste na veletrhu v Lipsku pronášel laudacio Jaroslavu Rudišovi, když přebíral Cenu německých literárních domů. Máte vztah nejen ke Kafkovi, ale i k české literatuře?

Ne. Vyplynulo to jenom z přátelství s Jaroslavem. Založil skupinu Kafka Band, díky ní jsme se poznali. Vztah byl navázán Kafkovým prostřednictvím. Bohužel nemluvím česky, takže si nemohu přečíst vaše autory v originálu, jen v překladech.

Přesto jste sdělil, že Rudiš je pedagogem historie střední Evropy.

Jaroslav vydal svou první knihu psanou v němčině. Jmenuje se Winterbergova poslední cesta a vyjde jistě i česky. A vidíte, zase v ní jde o dějiny centrální Evropy v posledních sto letech.

Můžete se vrátit k prvním motivům svého zájmu o Kafkovo dílo?

Bylo mi osmnáct, kdy jsem přečetl jeho nejdůležitější knihy. Vůbec jsem jim ale nerozuměl, nikdo z učitelů nám nebyl schopen nic vysvětlit. Když mi bylo asi šestadvacet, dostal jsem se k jeho deníkům a pochopil, že to je génius. Byl to člověk bez iluzí, takový jsem chtěl být také.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Reiner Stach

V čem byl geniální?

Především v tom, jak pracoval s německým jazykem. V posledních tisíci letech bylo málo osobností, které ho tak ovládaly. Můžeme ho srovnat s Goethem, ale s mnoha dalšími. A za druhé je zakladatelem moderny německé literatury. Přišel s novými formami, s novými technikami vyprávění, které v devatenáctém století neexistovaly.

V Procesu a v Proměně vypráví, jako kdyby se na svět díval skrz kameru. Vidíme jen to, co sleduje hrdina. Nic víc. Je to, jako když jdete tunelem pouze s baterkou. Takový styl čtenáře děsí. Sleduje, že hrdina je dezorientovaný, a proto je takový i čtenář.

Ve svých pracích píšete, že se Kafka s Prahou nesžil. Proč?

Jde spíš o literární pohled. Prahu vnímal jako domovské město. Když přijížděli z Berlína i odjinud přátelé, s hrdostí je provázel jeho krásami. Pochopil však, že se v ní jako spisovatel nemůže plně projevit. Bylo to pro něho provinční prostředí. Jak Kafka, tak i mnozí Češi se orientovali na Paříž, na Berlín, nikoli na Vídeň. Kdyby šlo Kafkovi o občanskou kariéru, orientoval by se na Vídeň. Tam bylo centrum moci, ministerstva.

Před Velkou válkou říkal, že Praha je přerostlá umírající vesnice. Pro něho bylo místem moderny Berlín. V roce 1914, nedlouho před začátkem konfliktu, se tam rozešel s Felicií Bauerovou, Berlíňankou, svou velkou láskou. Chtěl začít nový život. Byl na dovolené u moře a napsal rodičům, že dá v Praze výpověď a usadí se jako spisovatel v Berlíně. Zabránila tomu ale světová válka. Jako občan Rakouska-Uherska nesměl překročit hranice, dokonce nemohl do Berlína ani telefonovat.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Reiner Stach

O Kafkově vztahu k českému národu ale svědčí jeho práce v pojišťovně. Po roce 1919 excelentně zvládl profesionální zkoušku z českého jazyka, což bylo podmínkou další úřednické existence…

Podmínka byla, že museli nejen česky rozumět, mluvit, ale i diktovat korespondenci…

Jak se díváte na jeho sestry, které projevovaly vstřícný vztah k českým partnerům. Sestra Ottla například poskytla svému příteli azyl ve Zlaté uličce na Hradě.

To byla nejmladší sestra a jen ona si vzala Čecha. Chodila s ním dlouho, ale protože to byl Čech, a ne Žid, neřekla ani svým rodičům, že má přítele. To byl důvod, proč si pronajala malý domeček ve Zlaté uličce. Mohli se scházet mimo centrum a nepotkat rodiče.

Její partner Josef David byl v armádě a ve válce. Do Prahy jezdil jen jednou za tři měsíce. I proto mohl Kafka domeček využívat. Potom se Ottla přestěhovala do Siřemi.

Když se David vrátil z války, přemýšlela, jestli si ho má vzít, nebo se svými sionistickými přáteli odjet do Palestiny. Rodiče byli rozhodně proti. Možná ale byla těhotná, to nevíme. Následující manželství nebylo šťastné, rozešli se někdy v roce 1938 nebo 1940. Ona byla svobodomyslná, on naopak jako právník velmi přísný. Dokonce se stalo, že když poskytla žebrákovi almužnu a přicházel manžel, musela ho před ním schovat. Bohužel všechny Kafkovy sestry byly zavražděny během nacistického násilí.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Reiner Stach

Jak si vysvětlujete, že Kafka dokáže nadále oslovovat celý svět?

Myslím, že líčí situace, které jsou pochopitelné v celém světě. V románu Zámek přijde do vesnice cizí člověk, který v ní chce žít. Obyvatelé ho odmítnou jen proto, že je cizí, že se tam nenarodil. A on zjistí, že existují lidé, kteří si myslí něco jiného než on. A také se změní. Zpočátku chce žít v té vesnici, nakonec ale zjistí, že by musel zaplatit velkou cenu, podrobit se. To se ve vztahu jedince a kolektivu přece děje v každé kultuře, všude na světě.

Ptal jsem se čínské profesorky, jak mohou číst Kafku, když třeba ani nevědí, kde je Praha, co je česká a německá literatura. Odpověděla, že mu dobře rozumějí. Třeba v Proměně je situace, kdy je člověk izolovaný ve vlastní rodině. To se přece odehrává v celém světě. Je to transkulturní zkušenost.

Myslím si, že to je základ Kafkovy světové proslulosti. K tomu nepotřebujete vědět, že byl Němec a Žid.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám