RECENZE: Znovuzrození kulturní identity Krušnohoří

Dnes je tato oblast Krušnohoří poznamenána industriálními zásahy minulého století, ale středověké sochy, deskové obrazy i zlatnické skvosty nadále udržují historickou paměť regionu.

Bilance nabízí na dvě stě uměleckých děl, z nichž některá jsou představena poprvé. Objevení pokladů gotiky a rané renesance severozápadních Čech náleží v dějinách umění Josefu Opitzovi, který v roce 1928 uspořádal na toto téma průkopnickou výstavu. V jeho stopách se vydal tým současných historiků umění, archivářů a restaurátorů pod vedením Michaely Ottové a řadu let zkoumal území od Chomutova a Mostu až po Ústí nad Labem a Litoměřice. Výsledkem je výstava a katalog, který by měl vyjít co nejdříve.

Výstava má název Bez hranic. Krušné hory totiž v pozdním středověku netvořily bariéru, ale byly mostem spojujícím České království se Saskem jako významným německým kurfiřstvím.

Symbolem této výměny jsou kostely v Annabergu a Mostě, pozdně gotické stavby Jakuba Heilmanna ze Schweinfurtu, žáka pražského královského architekta Benedikta Rejta. Jakub pravidelně jezdil na koni na obě staveniště, která jsou od sebe vzdálena pouhých šedesát kilometrů.

I výstava orientovaná na malbu, sochařství a zlatnictví poukazuje na plodnou výměnu. K vidění jsou díla sochaře Petra Breuera ze Zwickau i obrazy malíře Lukase Cranacha staršího z Wittenbergu.

Kamenosochař Ulrich Creuz je pak příkladem putujícího umělce, který se za prací kdysi vydal do Nördlingenu, Kadaně, Halle a Merseburgu. Z jeho tvorby mohou diváci obdivovat náhrobek Jana Hasištejnského z Lobkovic z bývalého františkánského kláštera v Kadani. Český aristokrat je na něm vyobrazen jako kostlivec a jeho rozkládající se ostatky hlídají dva hadi.

Je zázrak, že se tuto mramorovou desku o váze dvou tun podařilo dostat do Valdštejnské jízdárny. I to budiž důkazem, že výstava nabízí jedinečné zážitky. Vše umocňuje i architektonická kulisa evokující podobu gotického chrámu s krouženými klenbami.

Exponáty jsou časově omezeny léty 1250 a 1550. Doba vrcholné gotiky za vlády Lucemburků je spjata s vlivem Prahy. Dominující byl takzvaný krásný styl představený na řadě příkladů.

V 15. století, kdy Praha nadlouho ztratila své dominantní umělecké postavení, rozkvetla v pohraniční oblasti severozápadních Čech bohatá královská a poddanská města. O prosperitu Krušnohoří se postaralo hornictví, těžba stříbra a cínu. A peníze vždy přitahují umělce. Ve Valdštejnské jízdárně se o tom přesvědčujeme doslova krok za krokem.

Osobností výstavy je malíř, kterého neznáme jménem, ale zachoval na deskových obrazech alespoň svůj monogram IW. Šlo o jednoho z nejnadanějších žáků Lucase Cranacha, který se vzory z dílny svého učitele zacházel volně a se značným expresivním talentem. Oltář z Jeníkova, představující legendu o tom, že pouze opravdová panna může ulovit jednorožce, je jedním z nejstarších dokladů vlivu umění bratří van Eycků v Čechách.

Originální osobností středoevropské rané renesance byl také autor deskových obrazů sv. Barbory a sv. Kateřiny z Mostu, snad malíř Nikl z Jürgenthalu, z jehož odkazu se zachovalo pouze toto dílo. Šaty obou světic jsou namalovány tak, že by z umělce mohl být módní návrhář typu současného Karla Lagerfelda.

Dobré je, že sochy a obrazy jsou důsledně uspořádány podle jednotlivých oblastí a měst. Napomáhá to znovuzrození historického povědomí o kulturní identitě těchto míst. Národní galerie k výstavě vydala dvousetstránkového průvodce (česky a anglicky) a také pracovní listy určené pro děti, které je díky hře přivedou blíže k výtvarnému umění. Jde o výstavu připravenou tak, jak to od vrcholné evropské galerijní instituce divák očekává.