Hlavní obsah
White Lies: Big TV Foto: Universal Music

RECENZE: White Lies pod vlivem osmdesátek

Mnoho hudebních fanoušků srovnává White Lies s americkou formací The Killers. Dosud to kapku pokulhávalo, a to zejména kvůli atmosféře skladeb obou skupin. S albem Big TV, třetím v diskografii britských White Lies, je to ale porovnání docela trefné.

White Lies: Big TV Foto: Universal Music
RECENZE: White Lies pod vlivem osmdesátek

Londýnská trojice přináší v nových písních více optimismu než dosud. Zatímco se především na předešlém albu Ritual (2011) držela v oblasti post rocku, novinka v sobě má více světla a termín rock nahrazuje termín pop.

Nové skladby totiž mají klenutější melodické linky, které jsou tak výrazné, že překonávají koncept textů postavený na nepříliš úsměvných příbězích dvojic, které se přestěhují do velkého města.

Sotva lze pochybovat o tom, že White Lies berou inspiraci v hudbě osmdesátých let minulého století. Bylo to tak vždycky, ale zatímco na předešlých albech se dotýkali nálad těch časů, teď přijímají z té doby zejména plnost a vyspělost melodií.

Zdá se, že to pro konečnou podobu písniček byla zásadní podmínka. There Goes Our Love Again, Getting Even či Big TV jsou skladby, které mají přinejmenším hitparádový potenciál.

Big TV je album, jež stojí na kytarové a klávesové melancholii tažené naléhavým a charakteristickým zpěvem. Vyčíst mu lze nepůvodnost i neschopnost dát jasné kontury všem písničkám.

Pro White Lies je to ale kolekce, která jí dává mandát být dál.

White Lies: Big TV

Universal Music, 45:12

Celkové hodnocení 80 %

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků