Článek
Autor je vkládá do různých kontextů korespondujících s okolím, a vytváří tak další estetické významy i překvapivé vizuální obrazy.
Cígler založil v roce 1965 speciální ateliér Sklo v architektuře na VŠVU v Bratislavě a mnoho let stál v jeho čele. Zázračná skleněná hmota, v jejímž těle pulzuje pramen tekoucího světla, se pro něj stala celoživotním zájmem i zvláštní formou posedlosti.
Expozice vznikla také jako více než třicetileté připomenutí Cíglerovy spolupráce se sklářským designérem Janem Frydrychem a coby ohlédnutí za padesátiletou historií bratislavského ateliéru.
Jednotlivé prostory pojali organizátoři jako malé autonomní kabinety, ve kterých výtvarník demonstruje symbiózu na první pohled antagonistických materiálů i uměleckých stylů. Pochopil totiž, že světlo má sice abstraktní nehmatatelnou strukturu, ale dá se z něj na ploše skleněného hmotného materiálu vytvořit jak zvláštní obraz, tak netradiční ornament. Vybrušuje skleněné skulptury do ostře hranatých či oblých tvarů. Skládá jednotlivé komponenty s kubistickou rafinovaností do originálních sestav. Proniká rovinu rovinou a plochu plochou.
Výtvarník Václav Cígler pracuje s odleskem světla na skleněné ploše (Světelná osa, Václav Cígler, Michal Motyčka, 2009).
Nejdokonaleji demonstroval svou ideu přenášení kontextů z místa na místo v sále, do kterého umístil tři hranoly vytvořené ze skleněných zrcadlových komponentů. Když procházíme mezi nimi, můžeme vidět, že se v lesklé ploše odrážejí historizující motivy, kterými je vyzdoben strop zámku. Z dálky máme dojem, že přenesený obraz k hranolům patří od začátku.
Navíc při procházení mezi hranoly a sledování odlesků z různých úhlů vidíme pokaždé jiný umělecký artefakt. A protože se světlo mění s denní dobou, vcházíme během dne do několika naprosto odlišných vizuálních hájemství. Do Cíglerovy estetické řeky se zkrátka nedá vstoupit dvakrát.
Venkovní instalace posouvají ideu pronikání vizuálních obrazů o něco dál. Čtyři kovové pilíře se skleněným zakončením připomínají magickou pyramidu neznámých civilizací. V zámecké zahradě však spíše evokují futuristickou kosmickou loď. Tento dojem podporuje i fakt, že v druhém plánu se na vzdáleném horizontu zjevuje startující raketa žižkovské televizní věže.
Václav Cígler spojil uměleckou i technickou krásu a vytvořil z nich novou kvalitu. Dokázal přesáhnout obvyklé optické standardy a donutil vnějšího pozorovatele chtít vidět i něco navíc než jen to, co se zjevuje v té nejpřístupnější podobě. Nutí myslet v širších souvislostech a objevovat zázračnou dynamiku světla.
| Václav Cígler: Tady a teď |
|---|
| Zámek Troja, Praha, do 1. listopadu |