Hlavní obsah

RECENZE: Rychlý, až zbrklý Čarostřelec

Právo, Štěpán Kučera

V dostavníku jedoucím do Jizerských hor se potkají bývalý jezuita Vilém a tajemný doktor Šulc. Spolu pak mezi horaly odhalují zločiny, mezi nimiž nechybí vraždy či pašeráctví. To je výchozí situace románu Jana Horníčka Čarostřelec (Knižní klub, 2020), vítěze loňské Literární ceny Knižního klubu.

Foto: Knižní klub

Obal knihy

Článek

Jméno Vilém dá vzpomenout na Viléma z Baskervillu z románu Umberta Eca Jméno růže, doktor Šulc zas rozverným zjevem a bojovým umem připomene stejnojmenného doktora Schultze z westernu Quentina Tarantina Nespoutaný Django. Těžko říct, zda jsou oba odkazy záměrné, rozhodně však Horníček z odkazu historické detektivky i westernu čerpá.

Čarostřelci bývá vyčítáno svévolné nakládání s dějinnými reáliemi. K nejočividnějším „změnám“ patří, že románoví horalové jezdí na lyžích. Ty se ve skutečnosti do Jizerských hor dostanou až sto let poté. S poukazem na zmíněného Tarantina, který rád přetváří historickou realitu a „napravuje“ ji, lze ale tvrzení románového doktora Šulce, že „do Jizerských hor zavlekli lyže za třicetileté války Švédové“, přijmout jako autorův způsob vytváření literárního světa, v němž platí jeho vlastní pravidla.

Zůstaneme-li však u srovnání se slavnými tvůrci, nemůžeme přehlédnout podstatný rozdíl.

Eco píše otevřené dílo mnoha vrstev, Tarantino „vylepšuje“ historii s jasným autorským záměrem. Horníček je tak jako oni milovníkem „nízkého“ umění, na rozdíl od nich však „brakové“ vzorce spíš opakuje, než aby je rozvíjel do vlastní svébytné poetiky.

Čarostřelec tak obsahuje to, co čtenář od dobrodružného románu čeká (přestřelky, souboje i zpěněné koně), ale ne o mnoho víc. Sympatickým oživením je pasáž, v níž Vilém sám reflektuje děj románu, jako by chtěl s předstihem vyrazit kordy z rukou literárním kritikům, zároveň však v Čarostřelci postavy vedou dlouhé neironické monology, v nichž čtenářům podávají výklad o dobových souvislostech či vlastním životě, a to často ve vypjatých chvílích, kdy bývají lidé obyčejně radši ticho.

Autor má cit pro líčení krajiny, umí podmanivě vyvolat patřičnou atmosféru. Vypráví svižně, nedá čtenáři vydechnout, jen když se román chýlí ke konci a je nutné příběh dovést k vyvrcholení, působí zbrklost jednání postav skoro parodicky. Knížka by si zasloužila ráznější redakci, která by odstranila neústrojnosti a posílila to dobré z autorova psaní.

Vítězem Literární ceny Knižního klubu, a bestsellerem přinejmenším v severočeských knihkupectvích, se tedy stal dobrodružný román. Lze k němu mít výhrady, ale nám, kteří máme dobrodružné romány rádi, se při představě dostavníku řítícího se sněžnou nocí, v němž dva detektivové uhánějí vstříc tajemství, stejně rozbuší srdce.

Jan Horníček: Čarostřelec
Knižní klub, 264 stran, 299 Kč

Hodnocení 60 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám