Článek
Antihrdiny komedie Zabijáci z maloměsta jsou dva dánští řemeslníci (Ulrich Thomsen a Nicolas Bro), kteří nepatří k největším inteligentům a jsou líní, ale dost vychytralí na to, aby neplatili daně. Nezdaněné příjmy pak schovávají do lednice ve sklepě.
Jejich stárnoucí manželky touží chodit za kulturou a na kurzy salsy, to ale řemeslníci Ib a Edward rozhodně nechtějí. Dojdou k závěru, že je třeba se rozvést a odletět utrácet do Thajska. Když zjistí, kolik stojí rozvod, začnou váhat. V opilosti pak objednají nájemného zabijáka z Ruska, čehož začnou okamžitě litovat, ale je pozdě. Igor mezitím přistává v Dánsku a má chuť vraždit.
Tak začíná ostře nekorektní komedie, která si utahuje ze všeho možného - z manželství, sexu, postižených, Rusů, muslimů, Dánů i Angličanů. Komedie, která si na nic nehraje a od samotného začátku nasadí crazy styl, aby bylo jasno, že nemá smysl se zamýšlet nad logikou děje.
Hloupé nedorozumění na poli
Postavy jsou spíše karikatury - a dost zábavné - ať už jde o řemeslníky, nebo o vraha Igora, který trpí klasickou ruskou chandrou. V opojení vodkou musí lidi zabíjet, protože mu je jich líto. Nejsou „vůbec šťastní“ a na to se prostě nemůže dívat. Jako protiváha se později objevuje klidná a nenápadná vraždící babička z Anglie, která „všechno zamete pod koberec“.
Mrtvoly se množí, absurdní dialogy a gagy pěkně navazují. Bornedalovi se povedla příjemná oddechovka s rozumnou stopáží 90 minut. Černé komedie o praštěných gangsterech a vraždách patří k vtipným a divácky oblíbeným, ovšem tvrdit 23 let po Pulp Fiction, že je film originální, by bylo hodně mimo mísu. Řekněme, že je relativně originální.