RECENZE: Přeskoky i pády hrdinky filmu Ani ve snu!

Oukropec věnoval už svůj debut Modrý tygr hlavně dětem. Hrdinka filmu Ani ve snu! Laura je o něco starší než postavy v Modrém tygrovi, je jí šestnáct a prožívá sny, touhy, zklamání a naděje svého věku. A především pozvolné dozrávání.

Oukropec tento vcelku běžný příběh situoval do atraktivního prostředí městského parkouru, tedy mezi ty, které mladší generace často obdivuje, rodičovská a starší ještě častěji zatracuje pro zahrávání se zdravím a životy. Parkouristé skáčí po parkových lavičkách, ale i po střechách, dokáží udělat stojku na hraně mrakodrapu a ještě tvrdí, že mají vše naprosto pod kontrolou, že dokud trik bezpečně neovládají, neriskují. Věřte jim, nebo ne - film tuto aktivitu nesoudí žádným směrem, což je jedna z jeho předností.

Tou druhou je vystižení pocitů dospívající dívky, která prožívá to, co mnohé před ní, s ní i po ní. I když se scénář bohužel nevyhnul klišé v podobě rozvedené rodiny, v němž otec horolezec je tatínkem na kus prázdnin a matka přivádí domů nového partnera, což Lauře není vhod.

Hrdinka je ale docela osobitá a originální, žádná unylá kráska, která neví, co se sebou. Jestli o sobě na začátku filmu říká, že je marná, postupně se i tento její pocit proměňuje.

Její vzplanutí k šikovnému parkouristovi ji přivádí do komunity, ve které prožívá standardní situace. Chtěla by toho, kdo má jinou, po ní více než pošilhává zase jiný, kterého nechce ona, a všechno jí to zaměstnává hlavu natolik, že záhy se realita a sny začnou prolínat natolik, že není jasné (jí a časem možná ani divákům), co je skutečný život a co sen.

Životnost nebo naopak přehnanost úsporných, jakoby mimochodem pronášených dialogů mezi mladými, posoudí asi nejlépe ti, jimž je film určen především. Místy je ale přece jen právě kvůli oné - snad autentické - prázdnotě slov a také poněkud nadbytečnému setrvávání ve snech film trochu rozvleklý. Efektní finále však dojem napraví.

Barbora Štikarová v hlavní roli (režisér ji našel mezi skutečnými parkouristy stejně jako mnohé další) svou úlohu zvládá přesvědčivě a noční Praha snímaná z výšky, z níž se až hlava zatočí, je vděčnou kulisou.