RECENZE: Paříž je věčnou inspirací umělců i bohémů

Ve dvou sálech si může milovník meziválečné avantgardy prohlédnout dvacet tři obrazů. A zároveň prožít dvacet tři nádherných příběhů.

Ovšem ne všichni jejich tvůrci měli tak krásný osud. Někteří zemřeli mimo svou původní domovinu (Toyen, Josef Šíma, František Kupka), někteří dokonce ukončili život z vlastní vůle (Georges Kars).

Všechny však spojuje dohromady jeden výrazný fenomén. Absolutní ohromení městem, které v jejich časech bývalo centrem lidí, kteří ve výtvarném oboru něco znamenali nebo znamenat chtěli.

Expozice je složena z děl různých uměleckých směrů. Najdeme tam vedle sebe realismus, abstrakci, impresionismus, fauvismus či kubismus.

Můžeme si díky stylovému rozptylu udělat představu, kudy a v jaké šíři rozvíjeli naši malíři svůj talent.

Jako zjevení působí abstraktní obraz Františka Kupky Sladkosti žití z roku 1929. Celkový dojem navíc ještě podtrhuje zavěšení práce do prostoru a jeho světelné nasvícení.

Šerosvit obkružuje kolem dokola dílo, a vytváří tak pomyslný druhý rám. Vzniká dojem, že hmota levituje nehmotným prostorem.

Georges Kars, rodák z Kralup nad Vltavou, je mnohem popisnější. Sází na výrazné barvy i na transparentní kompozici. Jeho Dívky v ateliéru rozhodně nezapřou vliv Klimta i Chagalla, který byl malířovým přítelem. Dvě nahá těla mírně vpletená do sebe vytvářejí určité erotické napětí. Přesněji řečeno, jen ho lehce naznačují, Kars totiž rozehraný příběh nedopoví. Nechává nám prostor pro vlastní vysvětlení, pro náš vlastní pohled. Velkou mnohoznačností oplývá Dáma s knihou malíře Františka Matouška. Ženská hlava na krku trčí vedle knihy na temně rudé podložce. Možná je to hebký koberec, možná mokvající krvavá louže.

Obraz pochází z roku 1933. Ve stejném roce byla rozčtvrcena a dána do kufrů Otýlie Vranská. Je to jenom náhoda, nebo malířův skrytý záměr?

Básník Apollinaire přirovnává Paříž k ametystu. Podle legend měl tento fialový polodrahokam zvyšovat duševní schopnosti člověka a pozdvihovat ho ke hvězdám. Když tak procházíte mezi vystavenými díly, napadne vás, že na tom asi přece jen něco bude.