Článek
Kromě zarámovaných monotypů může návštěvník galerie obdivovat také trilobity. A možná ho napadne, že nejlepším umělcem na světě je příroda.
Pro Oldřicha Hameru, který se narodil v roce 1944 v Úvalech u Prahy, bylo klíčové setkání s grafikem Vladimírem Boudníkem (1924-1968) v industriálních kulisách ČKD. Ten ho posléze zasvětil do svých progresivních grafických technik.
Ovšem Hamera nezůstal ve stínu explosionalismu učitele. Díky tomu, že vstřebával další umělecké vlivy (hledal inspiraci v manýrismu či surrealismu), dokázal se posunout k vlastnímu a především originálnímu výtvarnému vyjádření.
Výtvarník Oldřich Hamera je považován za skutečného žáka i následovníka Vladimíra Boudníka.
Z Boudníkova tvůrčího rukopisu si vzal obdiv k abstraktní estetice prasklin, zakřivených čar a zvrásněných klikyháků. V nich vidí vzdálené vesmíry, tajemné říše fantazie a neuchopitelné krajiny.
Na tomto podkladu staví výtvarník své vzdušné zámky. Stmeluje je z předmětů, které se za normálních okolností nemohou v našem světě setkat, natož nějak prolnout. Fragmenty archaických map, spirály prehistorických ulit, hudební partitury, zkameněliny či figurky světců slévá v jednu surreálnou pralátku.
Hamera vrší všechny významové plány přes sebe s nesmírnou invencí. Jako by si dal za cíl propátrávat jeden za druhým a zároveň ho chtěl i předložit netrénovanému oku vnějšího pozorovatele v plné výrazové nahotě. Dosahuje toho tím, že ho překvapí naprosto suverénním spojením fenoménů, které za normálních okolností nejsou nikterak interesantní.
Ovšem když je tvůrce Hamerova talentu zasadí do netuctového kompozičního kontextu, stane se z nich právoplatné umění.
Hodnocení: 80 %
Oldřich Hamera: Vrásnění
Galerie Smečky, Praha, do 28. března