Článek
Text hry, jež vznikla ve Studiu pro nové drama, působícím v Národním divadle od roku 2019, je psán v postdramatické konvenci, kde to, co se děje, se zároveň popisuje a vypráví. Má podobu scénické básně, která zachycuje i atmosféru dané chvíle a zveřejňuje duševní pochody postav. A již samotné vnímání textu přináší specifickou estetickou kvalitu.
Diváci sedí na jevišti po obou stranách úzké ulice s omšelou pouliční svítilnou a odpadkovým košem. Prostor uzavírá obří projekční plátno, na němž se průběžně objevuje výtvarný komentář situace, aktuálně vytvářený a přenášený meotarem. Přináší osobitý svět dětské kresby, heslovité útržky textu i fantaskní výtvarné koláže.
Čtyři herečky a čtyři herci přecházejí z postavy do postavy čitelným a hravým způsobem, jenž je místy i zdrojem humorného odlehčení jinak závažných témat. Hraje se nejen o vztazích otců k dcerám, o jejich úzkostech a odpovědnosti, ale i o řadě dalších aktuálních témat, jako je ekologie, současná podoba mužství, posedlost tělem, konfrontační postoj ke konzumní společnosti, strach z budoucnosti a katastrofických teorií, osamělost stáří a důstojné prožití konce života. Neboť v poslední třetině se hra překlápí do tématu péče dospělé dcery o stárnoucího otce, který ztrácí vládu nad svým životem.
Novotného hra i Fričova inscenace míří srozumitelným, režijně i herecky kultivovaným, emotivním a obrazivým způsobem k přesně zvoleným otázkám, z nichž alespoň některá má šanci oslovit diváky napříč generacemi. Nejen otce malých dcer.
| Ondřej Novotný: Otec hlídá dceru |
|---|
| Režie Jan Frič, dramaturgie Jan Tošovský, scéna a kostýmy Jana Hauskrechtová, výtvarná výchova Marek Brožek. Premiéra 17. února na Nové scéně Národního divadla Praha |
Hodnocení: 85 %
Může se vám hodit na Firmy.cz: