RECENZE: Na skvělé herce není nikdy pozdě

Českou premiéru měla už na jaře v Kalichu a po letech se v ní na jevišti sešli Jana Paulová a Václav Vydra. Každý si v ní zahraje hned tři role, ale hlavní zápletkou je pětadvacetileté vytrvalé „uhánění“ vdané a později ovdovělé Molly Grahamové ze strany věčného outsidera Buda Mitchella.

Kdo zná oba herce z Troškových filmových Kameňáků, ví, že na sebe „slyší“ a vládnou uměním herecké zkratky, nicméně ve Fosterově komedii je diváci poznají i jako mistry jemné herecké práce, citlivého partnerství a také bezprostřední komunikace s diváky. Režisér Pavel Khek jim dává prostor nejen v rolích, ale i mimo ně k drobným improvizacím a oslovení diváků, což oběma skvěle vychází, a na úterní premiéře diváci odměnili Vydru potleskem už při příchodu na scénu (a ve druhé polovině jim to s drobnou výčitkou připomněl, aby tak vyvolal nový aplaus). Skrze řadu drobných intimních detailů oba herci vtahují diváky do hry, která se tak stává i jejich příběhem.

Vydrův Bud je neodolatelně sympatický ve svém buldočím úsilí, s nímž se snaží získat nedostupnou Molly, a dopouští se přitom jedné neobratnosti za druhou, přičemž každou prohru obratem promění v odrazový můstek k dalším výbojům. Jana Paulová dokazuje, že i žena ve vyšším věku umí být velmi sexy, jako herečka vládne jemným ženským klaunstvím, s nímž střídá polohu nesnesitelné Budovy manželky Kitty s navenek chladnou, distingovanou i zranitelnou Molly.

I když by Fosterova hra snesla (zejména v první polovině) krácení, oba herci v ní vedou diváky bezpečně po hranici sentimentu a grotesky, a když už se zdá, že první poloha zvítězí, dokážou ji bleskurychle shodit drsným vtipem s podtónem něhy. Je to jejich velký a krásný herecký duet, který si diváci opravdu vychutnají. Škoda jen, že se titul na letní scéně pod žižkovskou věží objeví opět až na konci srpna.

Hodnocení 90 %