Hlavní obsah

RECENZE: Lehce s životem se prát. Divácky vděčný dokument o Jiřím Suchém

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Diváckou cenu deníku Právo získal na letošním Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary dokument režisérky Olgy Sommerové Jiří Suchý – Lehce s životem se prát, což je s ohledem na zdejší publikum, řádově o půl století mladší než protagonista filmu, velmi příjemná zpráva přinejmenším ve dvou ohledech.

Jiří Suchý - Lehce s životem se prátVideo: CinemArt

 
Článek

Především v tom, že Suchého a Šlitrovy písničky patří k národním pokladům, které zcela přirozeně přebírají stále nové a nové generace. A také jako další důkaz celkem známého faktu, že karlovarské publikum má dobrý vkus. Ostatně právě dobrý vkus vždycky byl i jednou z obrovských ctností fenoménu Semafor a Olze Sommerové se tuto ctnost podařilo ve filmu sice nenápadnými prostředky, ale nepřehlédnutelně vyzdvihnout.

Film je složen jednak ze Suchého vyprávění, vzpomínání a střípků jeho současné práce, jednak ze střihových ukázek starých semaforských her a písniček. A je to také poprvé, kdy Suchý nechal nahlédnout i do svého rodinného života. Šťastné bylo rozhodnutí, čemu a v jaké míře se z přebohaté škály těch šedesáti let pilné práce v dramatických i výtvarných oborech věnovat.

Většina filmu se váže ke zlaté éře Semaforu, kdy jí vládla legendární dvojice S + Š, kdy se tu hrál Člověk z půdy, Jonáš a tingltangl, Taková ztráta krve či hry o Zuzaně, která je (zase) sama doma. Divák se tedy potěší písničkami, které dávno zlidověly v tom smyslu, že je řada lidí dnes zpívá, aniž by znala jejich autory.

Připomene si ukázky z her i to, čemu dnes říkáme videoklipy. Ale také si divák uvědomí, jakou líheň talentů Semafor zejména v té době představoval a kdo všechno jím prošel, ať už šlo o herce, muzikanty, nebo zpěváky.

Sommerová se Suchým samozřejmě neopomněli éru po Šlitrově smrti, prostor dostal Jonáš a Melicharová, respektive Jitka Molavcová, stejně jako Kytice s hudbou Ferdinanda Havlíka. Méně prostoru pak má celkem po právu polistopadová éra, v níž sice principál své divadlo navzdory nepřízni osudu obdivuhodným způsobem udržel při životě, ale jde už spíše o navazování na tradici než objevování nového jako v prvních dekádách existence divadla.

Z ukázek nejnovější, zcela aktuální tvorby si pak divák udělá velmi přesný obrázek o tom, kolik energie, invence a radosti z práce Jiří Suchý i ve svých osmaosmdesáti letech, které 1. října oslaví, stále ještě má.

Jiří Suchý – Lehce s životem se prát
Česko 2019, 102 min. Režie: Olga Sommerová

Celkové hodnocení 80 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám