RECENZE: Klus vydal živák z loňského turné

Než na ně Klus vyrazil, vyzval své fanoušky, aby mu napsali, které skladby si přejí slyšet. K nim on a muzikanti přidali své oblíbené, a tak vznikl program, jenž byl reprezentativní a zčásti také překvapivý.

Fanoušci ani muzikanti do něho například nevybrali slavnou Pánubohudooken, která před časem výrazně bodovala nejenom v českém éteru, ale svým textem i nábojem se dotkla též lidí z politické scény.

Čtyřiadvacet písniček v koncertní verzi je zachyceno na dvou discích tak čistě, že jsou uchopitelné všechny akordy, tóny, kytarová sóla, údery na bicí, pěvecké i vokální party a samozřejmě i texty. Je to průzračná nahrávka, prostá dalších zásadních studiových zásahů. Její ambicí bylo přivést fanoušky znovu na vystoupení, což se v podstatě podařilo.

Postrádá ale celou energii Klusových koncertů. Přímo na pódiu totiž on i jeho kapela vyzařují divokost a dravost, a to i ve chvílích, kdy třeba zrovna prezentují balady. Na dvojalbu však nejsou zcela obnažené, jako by se takříkajíc ztratily po cestě.

A tak pakliže nová píseň Dobré ráno, která je na nahrávce jako bonus i ve své studiové verzi, na pódiích disponovala až rockovým šklebem, na desce je tento poněkud utlumen.

Živé dvojalbum Tomáše Kluse nabízí i profil písničkáře s ohledem na jeho umělecký i názorový vývoj. Fanoušci ani muzikanti při výběru skladeb jistě nehleděli na období, ze kterého tyto pocházejí, nýbrž na pocit, který z nich mají. A tak se vedle sebe, bez známek rivality, pnou písničky z Klusových začátků, z výtečného emotivního alba Racek, z období hledání postavení člověka ve světě i duchovního rozměru života. To vše na kolekci ale rámuje ekologické téma, které bylo leitmotivem turné. Projevuje se ne tolik v písních, spíše ve slovech a také v celkové podobě fyzické verze alba.

Klus se před turné nechal s kapelou vyfotografovat na skládce. Sérii obrázků z ní vetkl do sedmi pohlednic vytištěných na ekologickém papíru a přidal je ke dvěma diskům. Připravil tak svým fanouškům milou pozornost, kterou lze vnímat jako suvenýr z aktuální etapy v jeho kariéře.

Jestliže si písničkář v minulosti předsevzal, že bude na svých dalších koncertech méně hovořit, živé dvojalbum je důkazem toho, že si to vzal k srdci. Jistě, během koncertů došlo na pár mluvených momentů, z nichž některým trochu chyběla pointa anebo by se bez nich večer jistě obešel. Celkově je nicméně patrné, že Klus slovy opravdu více šetří.

I díky tomu kolekce ukazuje, že skvěle zpívá, pečlivě vyslovuje, má zajímavou barvu hlasu a doprovází ho kapela, která hraje přesně to, co si atmosféra písniček žádá a co sólista ke svému výTomáš konu potřebuje jako oporu.