RECENZE: Hrdina Marťana je jako figurka v počítačové hře

Stejnou tvrdohlavost jako hlavní postava pak projevil i autor Andy Weir. Svůj příběh o osamělém pozemšťanovi na nehostinné planetě původně publikoval na fanouškovském sci-fi serveru, později pak jako e-knihu, která se na Amazonu prodávala za nejmenší možnou cenu 99 centů. Marťan si ale získal oblibu, byl publikován v tištěné podobě a zájem projevili i filmaři.

Takový úspěch knihy není překvapivý. Weir napsal líbivé vyprávění o síle lidské vůle, vytrvalosti a důležitosti optimistického uvažování.

A podobné příběhy mají čtenáři rádi. Hrdina, který se nevzdává, přestože normální člověk by už to dávno zabalil, publikum nikdy neomrzí. Potřebujeme chlácholit, že pokud budeme dostatečně zatvrzelí a pozitivní, dokážeme cokoli.

Fakt, že realita tomuto předpokladu často neodpovídá, je možné přehlušit argumentací, že jednou z funkcí literatury (a často jde také o tu čtenářsky nejlákavější) je právě ta konejšivá. Otázka, nakolik je pak takové dílo skutečnou literaturou, by byla na delší text.

V Marťanovi Andy Weir svému hrdinovi nedovoluje, aby si v deníkové formě, která dominuje většině knihy, nějaké znepokojivé nebo komplikované otázky vůbec kladl. Na jednu stranu to dává smysl. Mark je totiž jako figurka v počítačové hře. Pohybuje se od úkolu k úkolu, a to vše s cílem přežít.

Zdánlivě tak není prostor pro analytické uvažování o smyslu, ale na druhou stranu je hrdina často na hranici smrti. Sám, opuštěný a dlouhodobě bez kontaktu se Zemí však vše řeší s humorem. A i když vtipný skutečně je, po nějaké době začne být jeho nadhled protivný, šroubovaný a doslova z jiné planety.

V tomto kontextu naprosté dominance lidského elementu nad vším ostatním (Marsem, vesmírem, pravděpodobností) pak samozřejmě dává smysl, že po knize sáhl Hollywood, který takové příběhy vyhledává.

Marťanovi se nedá upřít, že je dobře, svižně napsaný. Hrdinu si čtenář oblíbí a drží mu palce, aby se dostal zpět na Zem, ale celá jeho pouť je příliš přímočará a jaksi podivně radostná.

Watney si libuje ve scénách kolektivní lásky a starostlivosti, kdy celá NASA, zakrátko celé Spojené státy a nakonec celý svět pláčou dojetím a posílají modlitby astronautovi uvízlému na nepřátelské planetě.

Co ale trochu schází, je právě kus toho studeného vesmíru, ponor do hrdinových niterných obav a mrazivého strachu, který nerozpustí ani všechna láska amerického lidu.