RECENZE: Filmový zážitek, jaký má být. Horkým kandidátem na Oscara je Birdman

Jeho scenárista a režisér, Mexičan Alejandro Gonzáles Iñárritu, po filmech 21 gramů či Babel tentokrát sice poněkud jinak, ale přece znovu potvrzuje, že je jedním z nejbytostnějších a nejoriginálnějších filmařů současnosti.

Zatímco jeho předchozí snímky jsou velmi vážné a konfrontuje v nich člověka s nepřízní osudu i vlastními hříchy minulosti, Birdman je srovnatelně silný, ale mnohem zábavnější, lehčí, má báječný černý humor a celkově je vůči divákům vstřícnější, aniž by sebeméně slevil z hloubky toho, o čem vypovídá.

Hlavní hrdina, herec Riggan Thomson ve skvělém podání nádherně stárnoucího Michaela Keatona, je z rodu těch, jimž hvězdná kariéra zabránila v umělecké tvorbě. Jakožto komiksovou filmovou postavu Birdmana čili Ptačího muže ho zná celý svět, ale tím také jeho věhlas končí. „Nejste herec, jste celebrita,“ švihne ho s pohrdáním kritička a on ví, že tentokrát má pravdu. (Podobnost s Keatonovým osudem představitele Batmana jistě není s ohledem na jeho výkon náhodná).

O to usilovněji se Riggan snaží nejen této zapšklé ženské a celému světu, ale především sám sobě dokázat, že to ještě může být i jinak. Na broadwayských divadelních prknech chystá jako režisér i hlavní herec svůj velký umělecký comeback.

V těch několika dnech veřejných generálek se na jeviště i do zákulisí divadla vměstná snad vše, čím člověk žije: láska a smutek z jejího nedostatku, ambice, touhy, sny, velké prohry i malá vítězství. To vše v precizně vystavěném, bezchybném scénáři, na němž Iñárritu spolupracoval se třemi dalšími kolegy a v němž nadělili vše, co chtěli říci, pestré paletě velmi čitelných a uvěřitelných – byť někdy jen přesně načrtnutých – postav.

Především herci, kterého Riggan angažuje do hry na poslední chvíli a nerad: Edward Norton v roli miláčka divadelního publika i kritiky je neodolatelně přitažlivý a zároveň nesnesitelně sebestředný, ochotný jít pro zdar díla a svou slávu za každou hranici.

Rigganova dcera, v rovněž výborném provedení Emmy Stoneové, je křehká dívka, která se právě vrátila z odvykací kúry a zahrává si se všemi stejně nebezpečně, jak nebezpečná je sama sobě. A Naomi Wattsová jako nadějná herečka, která stojí před vrcholem svých snů. Je to ale také vrchol života?

Tak a podobně Iñárritu skládá mozaiku vášní, frustrací, marnivostí a řevnivostí, touhy poznávat i ohromovat. Provádí nás se satirickým úsměškem světem lživých médií, kluzkých vztahů, dává co proto divadelní produkci, hollywoodským trhákům i zapšklým kritikům.

To vše s humorem místy černým jako noc a s nesmírně přirozenou schopností vyprávět víc než slovy obrazem. Navzdory dosti sevřenému prostředí divadla a jeho bezprostředního okolí dokazuje, že je ryzí filmař. Kamera a střih jsou poslušny jeho vyprávění v dlouhých záběrech a střizích tak nenápadných, až má člověk pocit, že to celé jede na jednu klapku. A hudba, jíž dominují bicí, výborně ladí s obrazem i dějem.

Birdman je moderní osobitý film, který nepotřebuje vynalézat technické novinky, ale pomocí perfektně zvládnutých profesí vypráví zajímavý, zábavný a silný příběh. Je zkrátka jedním z těch filmů, na které se vyplatí čekat – byť je to čekání leckdy dlouhé několik let.

Alejandro Gonzáles Iñárritu znovu potvrzuje, že je jedním z nejbytostnějších a nejoriginálnějších filmařů současnosti.