Článek
I když jsou Nine Inch Nails na turné k novému albu, zahráli z něj jen pár písní a koncert nabídl průřez jejich tvorbou. Chybět nemohly nejznámější skladby jako March Of The Pigs, Piggy a samozřejmě závěrečná Head Like Hole.
Přestože je záběr hlavního protagonisty Trenta Reznora mnohem širší - hodně se věnuje soundscapingu a zvukovým plochám -, koncerty jsou postavené na písních. Bylo tomu tak i tentokrát. I tak se ale koncert od předchozích lišil.
Kapela se na něm obloukem vrátila do počátků, kdy využívala bicích computerů. Úvod se vysloveně nesl v duchu EBM okořeněné funkem a elektrofunkem Cabaret Voltaire nebo Gang Of Four. Zřetelné to bylo zejména ve chvíli, kdy basovou linku vytvářel basový syntezátor. Až v bloku kolem March of Pigs došlo na rockový sound a klasické bicí, takže se kapela od elektronické hudby přesunula k ostrému industriálnímu rocku. Ale ani ten nebyl jen o drivu a agresivitě.
Nine Inch Nails si vždy hledali vlastní cestu a jejich zařazování do škatulek je ošidné, což platí i o vyhraněnějších koncertech. Na rozdíl od svých elektronických a elektrothrashových souputníků nikdy nezapomínali na silné melodické linky a z ostrých kytar a zvukových jatek se vždy vynořil výrazný vokál. Touto kombinací melodického zpěvu a vyhraněného zvuku trochu připomínají jedině Davida Bowieho, který také svůj hlas často nabízel za doprovodu vysloveně aktuální hudby, ať už to byl drum´n´bass nebo ambient, disco či soul.
Trent Reznor dál staví na výrazném vokálu, i když ne všechny refrény byly úplně čisté. Samozřejmě je škoda, že nenabídl nic ze svých zvukových experimentů, jedinou výjimkou byla v závěru jen The Hand That Feeds plná divokých elektronických zvuků jak z nějaké zběsilé válečné videohry. Další dimenze v podobě ambientu však chyběla, i když Hurt v přídavku přinesla v křehké sloce zklidnění.
Zvuk skladeb, tempo a aranžmá se ale hodně měnily, takže koncert ani při 100minutové délce nenudil.