RECENZE: Cirkus Bukowsky okouzlil kamerou i jistotou

Fanoušků typicky pomalého vyprávění a temné nálady ani není mezi televizními diváky tolik jako třeba konzumentů upovídané Ordinace, a navíc po letitých nedobrých zkušenostech s tuzemským seriálem možná mnozí z nich ani nedůvěřovali čemusi, co se představilo jako „česká variace“ na skandinávský originál.

Historka sice nijak objevná není – podezřelý z vraždy a policajt s věčnou kocovinou jako jediní věří, že studentka Edita nespáchala sebevraždu, a pátrají na vlastní pěst proti všem – ale dovolí divákovi, aby se po stopách těch dvou lůzrů nechal zvědavě vést. Počáteční trochu křečovitá snaha naplnit žánr se rozplynula ve třetím dílu a možná že zdání klamalo, ale i ten vytrvalý, mnohdy rušivý komentář už potom nezazníval tak často. Nebo aspoň už zbytečně nevysvětloval děj, který se dal pochopit i bez hrdinova monologu.

Navzdory původním pochybám nad úvodem se tedy Cirkus Bukowsky ukázal jako povedený kousek, který přinesl především nádherně filmovou náladu – což v současné domácí seriálové produkci znamená málem zázračné zjevení – navíc zprostředkovanou s bravurou a lehkostí. Až je skoro k neuvěření, že pro režiséra Jana Pachla to byla první zkušenost se seriálem.

Přestože se včera pátrání po vrahovi uzavřelo, je to konec jen zdánlivý a příští rok si tvůrci s diváky dají po vzoru britských sérií další šestidílné kolo, kdy vše začne nanovo.

Snad se setká pokračování s větším ohlasem, už jen proto, že režisér by na něj v budoucnu rád volně navázal bez Bukowského, zato s policajtem Kunešem v hlavní roli.

Jeden by totiž nad tím půlmiliónem dočista trnul strachy, aby se na Kavčích horách náhodou nerozhodlo, že talent Pachl si už neškrtne, zatímco tvůrci Sanitky nabrousí brk a dodají trojku.