RECENZE: Chvíle, kdy i politikův patos je na místě. Gary Oldman se ve filmu vtělil do Churchilla

Oldman se totiž s vydatnou podporou vynikající maskérské práce do britského politika doslova vtělil. Jeho výkon se přitom zdaleka neopírá jen o podobu, typický doutník či další známé vnější atributy.

Oldman hraje jedním slovem perfektně, Churchillovi dokázal vtisknout tolik uvěřitelnosti i lidské síly, že jeho myšlenky a činy vycházejí z hloubi postavy a divák nemůže pochybovat (byť by třeba i měl výhrady k přesnému zachycení historických událostí) o tom, že Churchill je právě takhle prožíval.

Ony události se odehrály na jaře 1940, kdy byl Churchill po Chamberlainovi zvolen, de facto jako jediná možná varianta proti přání mnohých včetně krále Jiřího VI., předsedou britské vlády. Bylo to zároveň v době pro zemi nejtěžší.

Hitler vítězně táhl Evropou, v Dunkerku bylo v pasti na 300 tisíc britských vojáků a nešlo o nic menšího než o to, zda Británie začne prostřednictvím svého premiéra s nacisty vyjednávat o podmínkách míru, nebo se rozhodne pro boj za každou cenu.

Jak to dopadlo, každý divák (doufejme) ví. Nicméně o to režisérovi Joeovi Wrightovi (natočil filmy Pýcha a předsudek, Pokání, Anna Karenina) nešlo.

Hlavní postavou je skutečně jeden z nejvýraznějších politiků dvacátého století, muž, který rozhodně stojí za to, aby se jím kinematografie zabývala, muž, který svým rozhodnutím na začátku války velmi pravděpodobně změnil oproti Hitlerovým předpokladům příští chod dějin. Británie totiž zjevně nebyla na válku připravena.

Churchilla nemůžeme v jednom filmu o relativně krátkém úseku dějin poznat do hloubky, ale poznáme ho velmi plasticky jako člověka moudrého i nesnesitelně vznětlivého, s mnoha zlozvyky, které nehodlal prakticky nikdy měnit.

A jako člověka se smyslem pro humor i ješitu, s nímž to uměla jen jeho nesmírně trpělivá a milující manželka v rovněž vynikajícím podání Kristin Scott Thomasové. A byť jsou rodinné chvíle kratší, než by si divák přál, velká síla rodinného zázemí je tu skoro až překvapivě patrná.

Je mimochodem nesmírně zajímavé vidět Nejtemnější hodinu po nedávno uvedeném filmu Christophera Nolana Dunkerk, je neméně zajímavé si připomenout téhož krále Jiřího VI., kterého hraje Ben Mendelsohn a kterého známe z brilantního podání Colina Firthe v Králově řeči. Film se totiž zabývá vedle Churchillova vnitřního dilematu i parlamentními mocenskými půtkami a úlohou krále, který po prvotní nechuti robustního politika podpořil.

Je pravda, že Churchillovo setkání s obyčejnými lidmi v metru působí poněkud romantizujícím a genderově i rasově až příliš vyváženým dojmem.

Ale pokud na někoho bude působit jeho projev v parlamentu o tom, že postavit se Hitlerovi znamená vítězství nebo alespoň svobodu za cenu krve, slz a potu, příliš pateticky, pak je dobré si připomenout, že v životě každého národa jsou chvíle, kdy je patos zcela namístě.