RECENZE: Billie Eilish je hlasem své generace. Šeptala, smála se i plakala

Atmosféra vystoupení byla energická, ryčná a euforická. Jakmile zpěvačka vstoupila na scénu, lidé na místech k sezení si ve většině stoupli a vydrželi to po celý koncert. Přitom tančili, zpívali a samozřejmě si vše natáčeli svými chytrými telefony. Byl to koneckonců večírek jedné generace.

Hudební styl Billie Eilish je v základu výsledkem spojení uvolněného hip-hopu a ponurého emo rocku, přičemž o svých dospívajících bolestech zpívá v alternativním popovém hávu.

V použití nástrojů si nestanovila hranice, což je zajímavé na jejím debutovém albu When We All Fall Asleep, Where Do We Go? (2018) a potřebné při živém vystoupení.

V některých písních tedy jen tak studeně vrněl elektronický hudební základ, do jiných vstoupily zvuky piana, akustické kytary či baskytary, a k tomu všemu na pódiu hrál živý bubeník, jenž svou činností zvuk otevíral a rozpínal.

V koncertním provedení skladeb je silná svůdnost, v níž ale nehledejme sexuální podtext, a už vůbec ne prvoplánový. Odkrývá zpěvaččin snový svět plný temnoty, strachu a monster. Billie Eilish šeptá, naléhá, směje se i blázní, přitom ve všech těch výrazových polohách vytváří pocit intimity, jež nese dojem, že zpívá posluchači přímo do ucha. V O2 areně mohlo být kolem patnácti tisíc diváků, a ona patřila každému z nich. S každým v některé své písni takto bezprostředně rozmlouvala.

Když zpívala v nižších polohách, její hlas se topil v instrumentálním ruchu. Ve středních polohách byla silnější, ve vyšších ještě víc. Nutno podotknout, že velkou část textů s ní zpívalo publikum, a tak bylo někdy složité rozeznat, co jsou předtočené vokální linky, které ji naživo doprovázejí, a co hlas od první chvíle nadšeného davu.

Na to, že šlo o halový koncert, se toho ale na pódiu po vizuální stránce tolik nedělo. Byli na něm tři umělci, v jeho zadní části dokreslovala skladby na obří obrazové ploše tematická videa, po stranách se na dvou menších panelech promítalo dění na scéně a před zpěvačkou se táhlo poměrně dlouhé molo, které ale až tak nevyužívala.

Vrcholem teatrální složky večera byla obrovská létající postel, na které vedle svého bratra Finnease O’Connella zpívala písničku I Love You. Také mu potom poděkovala za to, že je její autorskou, aranžérskou a hudební oporou.

I během pražského koncertu vyvstala několikrát otázka, jak moc je Billie Eilish, vlastním jménem Billie Eilish Pirate Baird O'Connellová, autentická. Ono to ale není téma, které by v době, kdy je popová scéna obecně méně upřímná než v desetiletích minulých, mělo nutně dojít k jasné odpovědi. Bude to čas, který ukáže, zda zpěvačka obstojí i ve svých dalších krocích.

Dnes ji vnímejme jako dívku, jež spolu se svým bratrem pohnula hudebními ledy a vykřikla to do světa tak odhodlaně, že se k ní postavila čelem výrazná část její generace. V pražské O2 areně její čeští zástupci byli a své přitakání dali Billie Eilish najevo tak důrazně, že se v jednom ze závěrečných proslovů na pódiu rozplakala.

Hodnocení: 80 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: