Článek
Překombinovaný scénář ani nemá cenu rozebírat. Je jasné, že jde jen o záminku k tomu, aby agentka Charlize Theronová mohla chodit po Berlíně roku 1989 na vysokých podpatcích a všechny vraždit. Celý film je stavěn na efekt, nevystihuje atmosféru komunistického státu. O věrohodnost se ani nesnaží.
Akci režisér David Leitch prokládá rozhovory v ústředí tajné služby, kde posléze agentku vyslýchají, ale filmu to nijak nepomáhá. Banalita rozhovorů nudí, blondýna je stále stejně jednorozměrně cool. Zatímco ve filmovém Berlíně létají mrtvoly vzduchem, v ústředí se neděje vůbec nic.
Leitch si oblíbil filmové klišé, kdy zpomalíme brutální akční scénu a k tomu si pustíme nesouvisející pěknou baladu z 80. let, třeba od George Michaela nebo dokonce 99 Luftballons od Neny, což je mimochodem protiválečná píseň. Zařazení lesbických líbaček už je jen třešničkou na dortu scenáristického zoufalství. Koho to má dnes šokovat?
Charlize všechny přepere.
Akční scény byly natočeny šikovně, nabízejí spoustu zajímavých úhlů a choreografie. Lehký úsměv nostalgie vyvolají honičky po ulicích s žigulíky (pro nejmladší čtenáře: žigulík bylo sovětské auto, pozn. aut.) a trabanty, tu a tam ukážou zuby i terénní lady a staré dobré nákladní avie.
Hlavní postava však nemá, kromě übersexy vzhledu, vůbec nic, čím by zaujala. Chladná blondýna se utápí ve vodce a my nevíme, co si myslí a co ji trápí.
Nejvíce trestuhodná je absence nadhledu a humoru, který nechyběl u Jamese Bonda ani u některých akčních filmů s Brucem Willisem, ba dokonce ani se Schwarzeneggerem.