Článek
Americká psycholožka a pedagožka Maryanne Wolfová, která vystudovala Harvard, nám však velice brzy vezme vítr z plachet. Hned na začátku totiž píše, že lidé nikdy nebyli zrození ke čtení a že je tato dovednost jedním z našich nejdůležitějších úspěchů, kterého náš živočišný druh dosáhl.
Protože jde o odbornou problematiku, zvolila populární formu sdělení. Každou z devíti kapitol pojala jako dopis adresovaný čtenáři. Díky tomu se lze navzdory poněkud suchopárné terminologii pohodlně dobrat klíče ke správnému čtení.
Jeho základem je takzvané hluboké čtení, jdoucí pod povrch, k latentnímu smyslu textu. Na obalu knihy je červeně napsáno: Digitální média nejsou zlo, ale s dodávkami raději opatrně. Wolfová tedy není prvoplánově proti moderním technologiím. Nestaví je, jak se často stává, proti klasickým knihám. Spíše se zamýšlí, jakým způsobem nám mohou pomoci a jak naopak ublížit.
Nebezpečí na nás číhá, aspoň podle autorky, neskonale více. A týká se to především mladých lidí či dětí. Hlavním úkolem jedince je, v dnešní uspěchané době, především ušetřit čas. Proto mnozí čtenáři klouzají jen tak po povrchu a vybírají si jen části textů, či dokonce jen mezititulky nebo popisky pod obrázky. Kvůli tomu si pak vytvoří zlozvyk zredukovat význam stati podle sebe a nestojí o další informace. Odnaučí se zkrátka myslet za sebe.
V závěru knihy spisovatelka vytyčuje tři způsoby života dobrého čtenáře. První se týká sběru a hlavně selekce informací, druhý mluví o umění užít si čtení jako zábavu a relax, třetí souvisí s uměním povýšit čtení na niternou záležitost s možností vytvořit vlastní duchovní království.
A ještě jedna věc souvisí s kvalitním čtením. Hledání pravdy. V dnešní postfaktické době se bohužel neustále opakuje mantra, že neexistuje jedna pravda, ale že jsou i pravdy další, alternativní.
To je velmi nebezpečný mýtus, protože pravda je pouze jedna. Problémem ovšem zůstává, najít ji a dokázat její platnost v záplavě informačního smogu.