Článek
Kterého z loňských koncertů a programů si nejvíce vážíte?
Těžko říci čeho nejvíce. Považuji si programu Den houslí, který jsem připravoval v létě pro festival v Náměšti nad Oslavou a byl o regionálních, historických i žánrových proměnách houslí, a ve kterém jsme hráli společně s Pavlem Šporclem.
Dál bych zmínil koncert na festivalu Moravský podzim, kde hráli společně Hradišťan a Talant s Českými komorními sólisty, v listopadu pak program se Státní filharmonií Brno. Nejvíce si ale vážím dokončení Oratoria smíru, které jsem psal pro velký orchestr, sólový soprán, alt, tenor, bas a mužský sbor. Texty jsou zpívány hebrejsky, latinsky, řecky, staroslověnsky a česky.
Hráli jste loni někde v zahraničí či spolupracovali s některými osobnostmi zahraničního folku, jak je pro vás typické?
Ne, omezili jsem naše aktivity pouze na domácí. Příčinou bylo i to, že někteří členové souboru se potřebovali věnovat rodinným povinnostem. Ale snad letos už na tom budeme lépe, chystáme výjezdy za moře, možná do USA, možná do Japonska...
Ale žádnou podobnou akci, jako byl loni koncert v Praze v Jízdárně na Strunách podzimu společně s Pražskou komorní filharmonií, Hradišťanem, Talantem a dalšími hosty nechystám.
Nedávno jste hráli dokonce na koncertu na památku choreografky Aleny Skálové.
Soubor Gaudeamus uspořádal v divadle ABC koncert všech souborů, se kterými paní Skálová jako choreografka spolupracovala. Byly tam hlavně soubory jako Chorea bohemica. My jsme s paní Skálovou dělali v 80. letech pásmo Byla vojna byla, a ..ej, že sú tam zbojníci. Byla autorkou choreografie na hudbu, kterou jsme s Hradišťanem natočili tehdy na gramofonové desky.
Málo lidí ví, že jste v 70. letech působil ve skupině Petra a Hany Ulrychových. Jak na Javory vzpomínáte?
Jiří Pavlica
Primáš Hradišťanu, houslista a skladatel Jiří Pavlica (51 let) je jedna z nejznámějších osobností crossoverové scény u nás. Jeho Hradišťan spojoval ale moravský folklór s jinými žánry dávno předtím, než vůbec crossoverová vlna ve světě vznikla, a proto tento výraz nerad používá. Pavlicovy projekty jako album O slunovratu na poezii Jana Skácela získávají ocenění kritiků.
Jen v tom nejlepším. Byla to velká škola. Mnohé z těch zkušeností jsem docenil až daleko později. Myslím, že Petrův dramaturgicko-autorský a Hančin interpretační přínos jsou pro naší hudební scénu naprosto nezastupitelné. A mělo by se to častěji připomínat.