Článek
Francouzský génius novoromantismu Hector Berlioz ho napsal jako operu-koncert a uvádí se spíše v koncertní podobě jako oratorium. Než aby přenesl Goethovo dílo do celistvého děje (viz Gounodův Faust a Markétka), zvolil Berlioz čtyři obrazy s velkou úlohou orchestru a sboru a soustředil se na svár dobra a zla v lidské duši.
Dílo podle Goethovy předlohy
Dílo vychází z Goethovy předlohy, s níž ale autor zachází volně. I pouhé tři hlavní osoby (Faust, Markétka a Mefistofeles) jsou dost pasivní a dramatické střety probíhají v hudební rovině ve velkých orchestrálních a sborových pasážích. Je tedy úlohou režiséra a scénografa dílo vizuálně a pohybově oživit.
Kanadský režisér Robert Lepage je znám jako experimentátor s moderními technologiemi. S pomocí výtvarníka Varla Filliona vytvořil vizuální pastvu pro oči kombinací scény a filmových dotáček, prolíná reálno a iluzi (scény ve vodě, jízda na koních atd.).
Zapojení nového cirkusu
Tradičně zapojuje i členy kanadského Cirque du Soleil, spojujícího divadlo a akrobacii. Ti slézají po lanech na v pozadí jeviště postavenou několikapatrovou scénu složenou se stejných boxů (že by po Adamsovi nová móda?) a mění ze z vojáků ve studenty či čerty. Ne vždy mu to ale vyjde – třeba totálně zabil slavnou scénu Rákoczyho pochodu s několika pozpátku pochodujícími vojáky v konstrukci.
Inscenaci vévodí hudební stránka – skvělý orchestr i sbor dirigovaný Jamesem Levinem. Ze tří hlavních představitelů zaujal hlavně kanadský basbarytonista John Relyea jako Mefistofeles. V hlavní dvojici více mezzosopranistka Susan Graham jako Markétka než italský tenorista Marcello Giordani jako Faust, kterému vedle impozantní postavy chyběly i některé výšky.
