Preiss a Töpfer dominují návratu hry Vstupte! na pražské Vinohrady

Simonova hra ale od doby svého vzniku (1972) zestárla. Divadlo se dnes hraje dynamičtějším způsobem, takže text potřebuje kromě vynikajícího hereckého obsazení i dramaturgicko režijní invenci. A té se vinohradské inscenaci zrovna moc nedostává.

Martin Porubjak se ukázal být výborným režisérem intimních herecko-diváckých setkání v pražském Divadle Kolowrat, ale velké jeviště mu nesedí.

Tento dojem začíná už nicneříkající scénou a pokračuje vstupním dialogem Willieho Clarka (Töpfer) se synovcem Benem (Václav Vašák), který bůhví proč vypadá, jako by si právě odskočil z natáčení muzikálu Pomáda.

Töpferově Williemovi ale nedokáže být důstojným hereckým partnerem, takže celý obraz působí jen jako nutná suma vstupních informací.

Kupodivu stejně nudně dopadá i slavný doktorský skeč vysloužilých komiků, přestože – či spíše právě proto – je přecpán gagy, z nichž některé si režisér i jeho poradce-gagman Števo Capko neváhali „vypůjčit“ ze slavných filmových komedií.

Ještě že jsou tu oba vynikající herečtí protagonisté. Jakmile se Preiss a Töpfer spolu ocitnou na scéně, inscenace ožije a diváci si vychutnávají desítky drobných detailů, jimiž herečtí mistři koření vztah dvou komiků, jejichž třicetileté „manželství“ dospělo do bodu vzájemné nesnesitelnosti a zároveň nezbytné potřeby.

Preiss kreslí minuciózními tahy sebevzhlíživého a nedůtklivého Ala Lewise, za jehož kultivovaností se skrývá značná dávka škodolibosti, Töpfer nanáší silnějšími, ale nepřeexponovanými tahy popudlivost a průhlednou chlubivost Willieho Clarka. Pod jejich skvělou souhrou zní permanentní temný tón osamění a propadu do nicoty – té bez publika i té definitivní. Tragikomická poloha je oběma hercům vlastní a v ní si nejlépe rozumějí i s režisérem Porubjakem.

To je dost dobrý důvod, proč stojí inscenace Vstupte! za návštěvu.