Hlavní obsah

Posluchači rocku či hip hopu jako grázlové

Právo, Tomáš S. Polívka

Před pár dny publikoval Pediatrics, oficiální žurnál Americké akademie pediatrů, práci Hudební vkus mladších adolescentů a drobná delikvence (Tom F. M. ter Bogt, PhD, Loes Keijsers, PhD & Wim H. J. Meeus, PhD: Early Adolescent Music Preferences and Minor Delinquency). Vědci z nizozemské Utrechtské univerzity zkoumali, jakou muziku poslouchá 149 chlapců a 160 dívek ve věku od 12 do 16 let, a porovnávali jejich gusto s chováním.

Foto: profimedia.cz

Chcete-li „vědecky“ dokázat byť i hodně pitomou teorii, metodika se vždy najde.

Článek

Zjistili, že příznivci „konvenčního žebříčkového popu“ se prakticky nedopouštějí „chování porušujícího normu“, a rostou tudíž ve spořádané občany. Zatímco fandové rocku, afroamerické hudby (hip hopu a R) a elektronické taneční hudby naopak vykazují „rostoucí pravděpodobnost drobné delikvence“. Zkrátka podle hudebního vkusu dítěte prý poznáte budoucího grázla.

Výsledků se hned chytla řada periodik a s větší či menší ironií chrlí titulky typu Poslech Justina Biebera a One Direction z vás udělá lepšího člověka, zjistili to vědci (NME, 22. ledna 2013). Tabulky a statistiky se tváří přesvědčivě, jenže jak vám řekne každý rozumný epistemolog: chcete-li „vědecky“ dokázat byť i hodně pitomou teorii, metodika se vždy najde.

Autoři práce se například už neobtěžovali zjištěním, zdali si názorově bohatší a složitější hudbu nevybírají také nadanější jedinci, třeba budoucí vědci. Zdali poslech běžného popu neidentifikuje pouze nižší temperament a méně osobité vnímání světa.

Jenže škoda už byla napáchána. Samozvaní strážci morálky mají v ruce další kladivo na čarodějnice a prostředek k vyčlenění potížistů, navíc „vědecky podložený“. To vše v době, kdy waldorfská pedagogika dávno dokázala škodlivost vzájemného porovnávání dětí. Upřímně, neřekli byste si na místě puberťáka – když se mi teda nelíbí prostoduchej popík, budu radši hajzlík?

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám