Polívka s knírem je Kovář z Podlesí

Pohádkový příběh se odehrává v městečku Podlesí, na které byla uvržena zlá kletba. Zlomit ji může jen sirotek Toník tím, že zbaví kraj zlých bab, v něž se kdysi proměnily dobré víly. Z jejich spárů musí zachránit milovanou Bětku a současně zbavit Podlesí draka.

Toníka vychoval svérázný strýc kovář, válečný invalida a také trošku lenoch. Aby mu chlapec usnadnil život, proměnil kovárnu v dílnu plnou vynálezů a k obsluze různých strojků, strojů a čarovných mašinek vycvičil křečka a veverku.

A protože je Kovář z Podlesí správná pohádka, je jejím hlavním tématem souboj dobra se zlem, snaha o získání pravé lásky a objevení hodnot opravdového přátelství.

„Myslím, že kromě všech těch zmíněných atributů v sobě naše pohádka ještě nese jedno poselství, právě pro boj se zlem: Někdy je lepší než nositele zla zlikvidovat ho raději převychovat,“ říká režisér, ale jedním dechem dodává: „Jen ať se, proboha, diváci neleknou, žádné morality v našem filmu nejsou!“

„Bolka Polívku jsem měl odjakživa moc rád a byl jsem přesvědčen, že pro roli kováře bude ideální. A když bude mít knír, že bude dokonce naprosto dokonalý,“ říká Pavel Göbl a dodává, že herec jeho představu zcela naplnil.

Polívka tvrdí, že dosud pohádkové role nestihl, protože se věnoval vlastním dětem. O tom, jak on sám jim pohádky vyprávěl, říká: „Můj tatínek si je vymýšlel. Mohl jsem si říci dvě zvířata – vybral jsem si třeba gazelu a štíra – a tatínek o nich vyprávěl pohádku. A když měl dobrou náladu, tak mi dovolil i tři! Tuhle tradici dodržujeme a čas od času vyprávím. Moje děti si to dost dobře pamatují, tak to možná někdy sepíšeme a vydáme i pro ostatní.“

Pro přijetí role kováře měl Polívka několik dobrých důvodů: „Pan Göbl je člověk, kterého mám rád a který navíc sdílí filozofii nás Valachů – že v Praze se nedá žít, protože tu v žádné hospodě nemají borovičku. Proto jsme také hodně točili ve skanzenu na Valašsku. Scénář je krásný, i když bylo utrpení hrát s dřevěnou nohou, ale rád jsem to podstoupil,“ vzpomíná na natáčení Polívka a režisér mu dává za pravdu: „S protézou opravdu bylo trošku trápení, protože Bolkovi vlastní část nohy jaksi přebývala a to způsobovalo problémy s rovnováhou. A chodit po venku nebo po hliněné podlaze s tím kopytem, které jsme mu přidělali, je daleko větší problém než pohyb po běžné rovné ploše, a proto musel mít dvě berle místo původně zamýšlené jedné,“ prozrazuje režisér Pavel Göbl.

O své postavě Polívka tvrdí, že je něco mezi Satinským a Žižkou, lehounce střihnutý Zedníčkem! „A víte, co bylo moc příjemné? Že jsem se do té role nemusel nechávat líčit, ale spíš špinit,“ přiznává herec.

„Nevylíhl se v jeskyni, ale v počítačovém studiu. Nevznikl z univerzálních dračích předloh, ale z atypického modelu, který z hlíny vytvořil výtvarník filmu, F. A. Skála,“ říká o něm trikový supervizor filmu Boris Masník a přibližuje, jak dále vznikal: „Jeho základem byl 3D model, díky kterému dostal základní tvar a kostru, kterou jsme pak mohli počítačově ovládat. Nejdůležitější ale byly povrchy těla, které Drakovi daly velmi specifický charakter. Vycházeli jsme z reálných zdrojů – Drak má břicho, které připomíná břicho hrocha, jeho záda zase vycházejí ze zad ještěrky, je to takové kombinované a křížené,zvířátko‘. A není už nejmladší, takže má na těle všelijaké vrásky a záhyby.“

Hlas Drakovi propůjčil člen legendárních Plastic People of the Universe Vratislav Brabenec. „Má v této zemi zaručeně nejkrásnější hlas na draka – chlapský a přitom milý, je v něm slyšet životní zkušenost, takže volba byla naprosto jednoznačná, “ tvrdí režisér.

V dalších rolích uvidíme Josefa Somra, Báru Seidlovou, Milana Markoviče, Jiřího Pechu, Rosťu Nováka a Božidaru Turzonovovou, ve zlé víly se proměnily Ivana Chýlková, Szidi Tobias a Iveta Dušková, jako Toník a Bětka se představí Gregor Bauer a Valerie Šámalová. Autory hudby a textu titulkové písničky Čočka a hrách jsou Peter Binder a Robert Nebřenský, zpívají Vratislav Brabenec s Bolkem Polívkou.