Hlavní obsah
Dílo Bohumila Kubišty vychází z Rubense i z Picassa (Paridův soud). Foto: katalog výstavy

Plzeňské disputace: Moderní umění jako na dlani

Výstava Kubišta–Filla s podtitulem Plzeňské disputace, která trvá v Západočeské galerii v Plzni do 29. září, se zaměřuje na propojení dvou výtvarných veličin – Bohumila Kubišty (1884–1918) a Emila Filly (1882–1953). Zasazuje jejich pomyslný duel do kontextu s tvorbou dalších jejich současníků, mimo jiné Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Willyho Nowaka nebo Otto Gutfreunda.

Dílo Bohumila Kubišty vychází z Rubense i z Picassa (Paridův soud). Foto: katalog výstavy
Plzeňské disputace: Moderní umění jako na dlani

Kubišta a Filla, jednoznačně dvě významné persony českého moderního umění, měli sice podobné ideové výchozí body, ale postupem času si našel každý z nich jinou cestu i rukopis.

Kubišta byl bezpochyby ovlivněn expresionismem Edvarda Muncha, postimpresionismem, ale také mistry El Grekem či Van Goghem. Zajímala ho vizualita barev, jejich kontrast nebo naopak symbióza, které využíval k akcentování výrazu tématu.

To je patrné třeba na obrazu Vlastní podobizna s modrým pozadím z roku 1908. Tvář figury je nepřirozená, žluto-oranžová. To proto, aby působila transparentně a aby doslova svítila z díla do prostoru. Ostatní prvky, kromě bílého límce košile, tedy celé pozadí i klobouk, téměř splývají a slévají se do jedné tmavě modré inkoustové noci.

Výmluvně působí i velký olej Paridův soud (1911). Už tím, že výtvarně zpracovává klasickou antickou legendu, ve které měl budoucí hrdina trojské války Paris rozsoudit spor tří bohyní. Héra, Athéna a Afrodita se hádaly, která z nich je nejkrásnější. Mladík byl jimi požádán, aby dal vítězce jablko. Dostala je bohyně lásky, protože mu slíbila lásku krásné Heleny.

Malíř zachytil moment, kdy se chystá vítězku určit. Všechny tři dámy mají spíše barokní proporce a působí postojem i gesty velmi sebevědomě, zatímco jinoch jako by zamrzl ve svém pohybu vpřed. Výtvarně, především u ženských figur, je patrný vliv Rubense, ale mimo jiné i Picassa.

Zátiší s Hamletem

Filla sice vycházel z podobných výtvarných vlivů jako jeho kolega, nicméně kolem roku 1910 se posunul ke kubistickému výtvarnému vyjádření. Vnímal vizuální cestu Picassa, Braqua, ale našli bychom v některých dílech nepřímé odkazy mimo jiné i na Picabiu nebo Légera.

Jeho výtvarný talent je nejvíce patrný v zátiších. Blízko vchodu do galerie jich visí na stěně hned několik. Olej Zátiší/Žena s ovocem (1925) je ukázkou kubismu s analytickými znaky. Malíř rozložil nudnou skutečnost na základní prvky a fragmenty složil zpětně podle sebe.

Zátiší s rakem (1927) už pracuje s kontrastem tvarů mnohem rafinovaněji. Červené zvíře trůní uprostřed obrazu, ale ostatní věci tvůrce modifikoval podle sebe tak, že není patrné, kde pochoutka je. Vedlejší zátiší od Alfréda Justitze a Antonína Pelce ukazují, jak se dá téma klasického zátiší výtvarně modifikovat.

Filla velmi oceňoval práce sochaře Otto Gutfreunda. Jeho skulptury jsou též součástí expozice. Bronzová plastika Hamlet II (1912–1913) ukazuje nakročenou vyhublou figuru kralevice dánského. Jeho velmi expresivní výraz připomíná asketického světce gotické doby. Alegorie Úzkost (1912–1912) už představuje dílo, které pracuje s masivnější hmotou. Lidská postava je zabalená do dlouhého pláště, který vyrůstá z podstavce. Trochu to připomíná legendu o zakletém člověku ve skále. Není totiž jasné, jestli kamenný plášť postavu chrání před zlým světem nebo ji naopak vězní uvnitř temnoty. Vodítkem jsou možná ruce, které jako by zahřívaly zbytek postavy před vnitřním i vnějším chladem.

Výstava pomyslně konfrontuje nejen Kubištu a Fillu, ale díky tomu, že ukazuje i další tvůrce z počátku dvacátého století, má návštěvník vývoj moderních výtvarných trendů před sebou jako na dlani. Prostřednictvím tohoto širokého stylového i tematického záběru lze získat představu o moderním umění, jeho vývoji či ideových změnách.

Může se vám hodit na Firmy.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků