Hlavní obsah

Plzeň čtenáře detektivek moc nedráždila

Právo, Eva Zajíčková

Zločin dostával ve veřejnoprávní televizi v pondělí večer na frak mnohem víc, než se zpočátku zdálo. Seriálem Místo zločinu Plzeň se chtěli scenárista Martin Bezouška a režisér Jan Hřebejk přihlásit k populárním titulům svého mládí jako Místo činu nebo Profesionálové, jenže nedovedli vzbudit dostatečnou zvědavost ani na samotné příběhy, ani na policejní pátrání.

Foto: Česká televize

Kateřina Mátlová v předposlední epizodě seriálu Návrat ztracené lásky

Článek

A s výjimkou znělky aby vztah ke zmíněné inspiraci a době jejího vzniku pohledal.

Po rozpačitém úvodu nabídli sugestivní atmosféru podzimních výlovů a vzbudili naději, že díl od dílu se bude seriál zlepšovat. Jenže ten pak nabízel spíše příležitost upadnout do letargického polospánku, kdy smysly ještě pracují, oko tu a tam ulpí na zajímavém záběru, ukolébaný rozum občas zaregistruje humor, ale na nic podstatného se většinou radši neptá. Ať už jde o logiku děje, nebo chabá zdůvodnění jednání postav.

Když k tomu připočteme časté šroubované dialogy, budí seriál hlavně údiv, že režisér takové řemeslné úrovně se v televizi potká s až tak slabě propracovaným scénářem.

Kromě Hřebejkovy opory v kameramanovi Asenu Šopovovi je ve výsledném díle nápadná hlavně snaha využít situační humor, který stojí na trapných zámlkách, podivínských až bizarních reakcích postav a opakování motivů, podobně jako v Hřebejkově předešlé televizní detektivce Případ pro exorcistu podle literární předlohy Michala Sýkory.

Jenže zatímco tehdy jím režisér tematizoval literární stavbu a hlavně propojil do jednoho celku tři díly, které by se jinak rozpadaly, tady humor využívá příležitostněji, spíše ve snaze odvést pozornost od slabých míst jednotlivých epizod. Byl by asi úspěšnější, kdyby to nebyly zločiny jako z čtenářského deníku, kde se sešla současná severská krimi s černou kronikou a ohmatanou detektivkou z venkovské knihovny.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám