Článek
O debutovém počinu jste tvrdil, že vyšel později, než měl, a představil vás v jiném světle, než v jakém jste se nacházel. Motýlí efekt je už v tomto ohledu v pořádku?
Ano, je to album, za kterým si stoprocentně stojím. Zní přesně tak, jak jsem si představoval. Jeho producenty jsou bratři Balcárkové, kteří na scéně působí jako skupina Light & Love. Kamarádský duch, v jakém se rodilo, se na něm jasně projevuje.
Má první deska vznikala tak, že jsem do písniček nahrál maximálně zpěv a kytaru a zbytek dělal producent. Novou jsem točil prakticky celou sám. Pravda, trvalo to mnohem déle, ale nebyl v tom stres. Myslím si také, že čím víc práce člověk něčemu věnuje, o to větší radost má, když se to povede. To je případ alba Motýlí efekt.
Je na něm zvuk, za kterým jste šel?
To lze těžko říct, jelikož patřím k lidem, pro které je cesta cíl. Když jsem v minulosti šel za nějakým cílem a on se pak dostavil, nikdy mi nepřinesl tolik štěstí. Proto si mnohem víc užívám tu cestu. Užívám si psaní písniček, nahrávání, koncerty a těším se na vše nové. Nepřemýšlím o tom, jakého zvuku chci ve finále dosáhnout. Tím spíš, když se neustále vyvíjí.
Nové album je na první poslech velmi pozitivní, především v hudbě a pěveckém výrazu. Byl to záměr?
Cítím se takový být a myslím si, že je třeba, aby někdo podobný na scéně byl. Mým životním posláním je lidi pobavit a docílit toho, aby se usmívali a brali život víc s nadhledem. Jsou za tím samozřejmě změny v mém osobním životě, protože když se na něj podívám, během posledních několika let se v něm toho stalo opravdu hodně.
Všechno ale směřovalo k lepšímu. Je mi krásně a určitě se to promítá i do mé hudby.
Na koncertech nyní vystupujete sám s kytarou a nástrojem looper, který vám umožňuje vrstvit zvuky a tím ve výsledku znít, jako když hraje kapela. Jak jste se k tomu dostal?
V říjnu loňského roku jsem vystupoval na festivalu Úlet v Brně. Po koncertě, na kterém mě doprovázel perkusionista, jsem měl pocit, že to mohlo být lepší. Po mně vystupoval Rocky Leon, který je z poloviny Rakušan a z poloviny Američan. Viděl jsem ho koncertovat poprvé a on byl tak úžasný, že když si na to vzpomenu, mám husí kůži. Používal looper, který skvěle ovládal a dosáhl s ním úžasného zvuku. Tenkrát jsem dospěl k závěru, že to chci dělat také tak, tím spíš, když jsem měl pocit, že se s perkusionistou pocitově míjíme.
Brzy jsem si looper i mnohé další krabičky koupil a záhy zjistil, že jejich ovládání je strašně těžké. Mimo to jsem si uvědomil, že budu na pódiu úplně sám, což se mi do té doby nedělo.
Letos v lednu a na začátku února jsem byl každý den zavřený ve zkušebně a učil se s těmi nástroji pracovat. Musel jsem překopat celý způsob svého hraní.
Jak dopadlo vaše první vystoupení s looperem?
Proběhlo v Ostravě a bylo velice náročné. Dlouho mi trvalo, než jsem na pódiu všechny nástroje takříkajíc naloopoval a začalo to celé hrát. Bylo to zlomové, byl to adrenalin, ale cítil jsem, že mě to baví a že je to správná cesta.
Také mě bavilo sledovat překvapené tváře diváků, když si uvědomili, že hraje kapela, ale na pódiu jsem sám.
Někteří vás určitě obvinili z toho, že hrajete na playback.
K tomu samozřejmě také došlo. Proto jsem se rozhodl koncepci koncertu změnit a divákům teď vysvětluju, jak looper funguje a jak s ním pracuju.
Měl jste bohatou koncertní sezónu?
Nejbohatší ve své kariéře. Například v červnu jsem absolvoval pětadvacet koncertů, což bylo docela vyčerpávající. Říkal jsem si, že pokud bude nadále poptávka po mých vystoupeních tak velká, asi bych to musel malinko zregulovat. Jsem ale hrozně rád, že jsem to zažil, protože je dobrá zkušenost, když se dotknete fáze, kde už je to trochu o zdraví. Dnes vím, že pět koncertů za víkend odehraju, ale sedm už ne.