Článek
Balíček zemřel v roce 2020, k jeho nedožitým osmdesátinám se konají výstavy v Praze (Galerie Josefa Sudka, do 20. února) a v Hradci Králové (Galerie Na Hradě, do 21. února).
„Ve fotografii ho inspirovala jeho profese genetika, ale i technika samotná. Můj tatínek fotku miloval, ale měl pocit, že by měl najít svůj vlastní způsob uměleckého vyjadřování,“ říká jeho dcera Anna Balíčková, která zorganizovala výstavu v Hradci Králové.
Pro pražskou výstavu vybíral snímky kurátor Uměleckoprůmyslového musea Jan Mlčoch, který zpracoval pro muzejní archív více než 200 Balíčkových fotografií. Ty před lety genetik, fotograf a malíř muzeu daroval.
„Byl to exaktní vědec. Pracoval systémem uzavřených cyklů, které vypracovával brilantně, i když se tematicky nebo fotografickým jazykem lišily. Vždycky měl dokonalé zvětšeniny,“ upřesnil Mlčoch.
Od dětství Balíčka provázela láska k výtvarnému umění. Měl ji doslova v genech, jeho otec maloval krajinky. Na začátku používal širokoúhlý objektiv, u něhož dochází k určitým deformacím obrazu. Tím je charakteristická jeho práce ze 70. let minulého století. Nebál se experimentovat, jak způsobem zachycení příběhů kolem (např. v té době tabuizovaná homosexualita), nebo způsobem vyvolávání filmů. Některé fotoobrazy navíc snímal přes laboratorní mikroskop.
Pozornost si získal sérií Tváře, v níž surrealisticky zachycoval aranžované scenérie s lidmi. V době, kdy se věnoval výzkumu dětí s genetickými vadami, zpracoval soubor Miserére. A právě tehdy udělal jeden ze svých nejsilnějších snímků.
„Klíčovou fotkou pro mě je ta s handicapovanými dětmi. Na první pohled to vypadá ošklivě, protože ty děti jsou svázané provazem. Za komunismu o ně pečovaly jeptišky v ústavu pod Kunětickou horou. Svázaly je proto, že se o ně bály. Neuměly je jinak zvládnout, protože byly strašně divoké. Tatínek mi říkal, že na ně byly jeptišky moc hodné, i když to tak z té fotky nemusí vypadat,“ vysvětluje fotografova dcera, která se stará o jeho odkaz.
Člen skupiny Setkání po sobě zanechal pestré a rozsáhlé dílo. Pražská výstava se zaměřuje výhradně na černobílé fotografie. V Hradci Králové, kde strávil většinu života, dostala prostor také jeho malířská tvorba plná organických tvarů.