Článek
K režii nové opery Brenpartija, která je psaná v ostravském dialektu a pojednává o osudech bezdomovců, žijících kdysi na struskové haldě, jste se dostal skoro náhodou a na poslední chvíli. Jak to vlastně bylo?
Před pár týdny mi zavolal ostravský skladatel Edvard Schiffauer, se kterým jsem dříve spolupracoval. Říkal, že na poslední chvíli vypadl režisér, jenž měl operu nastudovat. Náhodou jsem měl čas, protože jsem zrovna dopsal jeden filmový scénář a chtěl jsem odjet na chalupu, a tak jsem tuto výzvu neodmítl.
A jsem rád, že festival Janáčkův máj se zasloužil o to, že Ostrava uvidí premiéru nové a unikátní opery. Moc dobře vím, jak je těžké prosadit nový titul na scénu, jak dlouho na něm autoři pracují a jak dlouho to bývá v šuplíku.
Přestože se libreto odehrává v třicátých letech minulého století v době krize, má to aktuální vyznění, protože ta krize tady zrovna je. Tím, že bude opera inscenována v srdci bývalých železáren, se dá považovat za průlomovou záležitost.
Opera, ve které budou zpívat členové ostravského operního souboru, má podtitul Scény ze struskové haldy. O čem to vlastně celé bude?
Nejsou tam žádní hlavní a vedlejší hrdinové, naopak je to taková kolektivní hra, oni jsou ti zpěváci v podstatě pořád všichni na scéně. Opera sice nese určité hlavní motivy, je to ale spíše taková fragmentální a situační záležitost z té doby.
Já se to snažím inscenovat jako příběh lidských osudů, do kterých zasahuje smrt. Je tam hodně použitých symbolů, celé je to jakási metafora, která může na diváka zapůsobit.
Tenkrát ti bezdomovci, kterým se říkalo brenparťáci a kteří žili na struskové haldě, umírali příšerně brzo. Vlastně se uchlastávali k smrti, abych to řekl na rovinu. Sociální zajištění tehdy bylo nulové. Základ toho libreta, ten konflikt, je velice dobře od libretisty Vůjtka zachycený.
Jak se vám zamlouvá, že opera bude mít premiéru v areálu Vítkovic?
Jsem moc šťastný, že to děláme právě v těch Vítkovicích, díky tomu nepotřebuji dekorace. Dělat tuhle operu na velké scéně a stavěl tam nějakou strusku nebo scenérii železáren, je blbost.
To by stálo milióny. Ale prostředí energetické ústředny je naprosto úžasné a velmi autentické, jen si tam musejí diváci najít cestu, která je trošku komplikovanější, ale zato se mohou těšit na opravdu nevšední zážitek.
Opera je psaná v ostravském nářečí. Jak jde ostravština dohromady s tímto žánrem?
To je na celé opeře nejkrásnější, vždyť ten jazyk má ohromnou melodiku, je to taková směs slezštiny, moravštiny i němčiny.
Autorům se tak navíc podařilo nádherně zachytit charakter postav. Brenpartija je zkrátka kouzelná věc, čím déle ji zkoušíme, tím více se do ní zamilovávám. Tomáš Vůjtek to libreto udělal opravdu bezvadně.
A co hudba? Co mají diváci od Brenpartije čekat?
Edvard Schiffauer udělal velice podmanivou a vnitřně expresivní hudbu, která je velmi působivá. Je to prostě typický Shiffauer, kdo zná jeho předchozí tvorbu, tak jeho rukopis pozná. Je to nádherně prokomponované, ty melodie mají návaznost na určité lidové popěvky a písně, ale více už prozrazovat nebudu.
Zatím se neví, zda bude mít opera v budoucnu nějaké reprízy. Myslíte, že by jí rozuměli i v jiných městech, třeba i za hranicemi naší země?
Určitě ano. Kdyby se Brenpartija hrála někde v Porúří nebo v jiných průmyslových oblastech Evropy, jsem přesvědčen, že diváci by byli absolutně nadšení.
Brenpartija se odehrává v době krize minulého století
Zbrusu nová opera Brenpartija, dílo ostravského skladatele Edvarda Schiffauera na libreto divadelníka Tomáše Vůjtka, je asi nejočekávanější událostí festivalu Janáčkův máj, který začal ve středu 20. května a potrvá do 9. června.
Brenpartija bude mít premiéru v pondělí 25. května v areálu bývalých vysokých pecí v Dolní oblasti Vítkovic. Do českých operních dějin se zapíše nejen námětem a místem prvního uvedení, ale i tím, že libreto je psáno v ostravském dialektu.
„Samozřejmě jsem respektoval ostravské kratke zobaky. V celém dílku není jediná dlouhá zpívaná nota, snad s výjimkou obecního strážníka,“ osvětlil skladatel.
Opera je podle autorů sledem obrazů ze života takzvaných brenparťáků, tedy bezdomovců, kteří ve třicátých letech minulého století žili v jámách vykopaných ve struskové haldě v Hrabůvce. Název této skupině sociálních vyděděnců dal takzvaný bren - denaturovaný líh, který často popíjeli.
„Moje babička vyrůstala v havířské kolonii a moc dobře si pamatovala, jaké pozdvižení vyvolali brenparťáci pokaždé, když přišli žebrat,“ sdělil autor libreta Tomáš Vůjtek, jenž nosil nápad na zpracování tohoto námětu v hlavě nakolik let. Inspirací se mu stala próza Věnceslava Juřiny, nazvaná Zpráva o státu halda, ale i prózy dalších literátů, kteří se tohoto tématu ve své tvorbě dotkli.
Pondělní premiéra už je beznadějně vyprodaná. Průmyslové prostředí nevyžaduje společenský oděv, pořadatelé ale doporučují pohodlné boty. Od tramvajové zastávky u vysokých pecí trvá cesta k VI. ústředně zhruba patnáct minut.