Hlavní obsah

Olga Sommerová: Mým ideovým praporem byli Beatles a Rolling Stones

Olga Sommerová, výrazná osobnost české dokumentaristiky, ve svých filmech vykresluje život obyčejných lidí, sociální témata, mezilidské vztahy a portréty významných osobností. Natočila jich už bezmála sto a svými knižními bestsellery O čem sní ženy, O čem sní muži a O čem ženy nesní, zasáhla do českého genderového klimatu.

Olga Sommerová: Mým ideovým praporem byli Beatles a Rolling Stones

V hledáčku Sommerové, narozené 2. srpna 1949 v Praze, bývají často "silní lidé, které osud těžce zasáhl a nějak zaskočil". Do její filmografie patří i dokumenty o Jiřím Šlitrovi a Bohumilu Hrabalovi, pár kapitol z polemického cyklu Ztracená duše národa a retrospektivní koláž Moje 20. století. Vypravila se také do venkovského regionu nedaleko Prahy. Točila o vozíčkářích, o důchodcích, o lidech s rakovinou.

Muži se mají vrátit k rodinám a ženy na veřejnost

Velmi ji zajímají partnerské vztahy: "V určité fázi života jsem prostě zjistila, že vztahy mezi mužem a ženou nejsou v téhle patriarchální společnosti v pořádku." Změnit tohle společenské klima je podle ní obtížné, protože tu není "vůle ze strany mužů, ani ze strany žen." Podle Sommerové je nutné, aby se muži vrátili víc do rodin a ženy vyšly víc na veřejnost.

Sama k této tematice přispěla sérií tří stejnojmenných knih na základě úspěšného filmu O čem sní ženy: "Dělám to proto, abych zpovědí pomohla jiným ženám, které prožily něco podobného, a myslí si, že jsou úchylné, nenormální."

Hnacím motorem jejího úsilí v této oblasti je i vlastní nepříliš radostné dětství: "Máma dělala všechno, otec nic. Kašlal na nás, nenosil peníze, nestaral se." Z té doby pramení taky velká celoživotní touha Sommerové po volnosti a svobodě.

Ideovým praporem jí byli Beatles a Rolling Stones

Její dospívání ve druhé polovině šedesátých let bylo prý příjemné: "Byla jsem duchem hipísačka, což jsem asi dodneška. Ideovým praporem pro mne byli Beatles a Rolling Stones. Veškeré umění, které v Praze bylo k mání, jsem nenasytně požírala. Studovala jsem sice chemickou průmyslovku, ale ze školy jsme šli na výstavu, pak do kina a večer ještě do divadla."

Našla se až na studiích FAMU v ponurých 70. letech: "Pamatuju si ten depresivní pocit beznaděje. Strašně jsem prožívala společenský pád, zapovídání všeho..." V letech 1979-1981 pracovala jako redaktorka v České televizi, po svatbě s druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, utekla na dvanáct let točit filmy do Krátkého filmu Praha.

Všechno zlý je pro něco dobrý

Po revoluci v roce 1989, když bylo promítání dokumentů v kinech zrušeno, přešla na tvorbu dokumentárních filmů pro Českou televizi: "Zase se absolutně potvrdilo, že všechno zlý je pro něco dobrý. Přišlo video a s ním nová svoboda v dokumentárním filmu. Technologie videa nám dala neomezené množství materiálu.

A to mě uchvátilo, protože dokumentarista potřebuje k lovu autenticity nechat běžet kameru. Když pak přišly počítačové střižny, to už byla úplná senzace na place." Začala pracovat pro společnosti Febio, Film a sociologie a World Circle Foundation. V letech 1991 - 2002 též učila na pražské FAMU, od roku 1994 tu vedla katedru dokumentární tvorby.

Nejvýraznější díla Olgy Sommerové

Konkurz na rok 2000

Jednotřídka

Miluj bližního svého

Máňa

Nesmrtelná hvězda Božena Němcová

Konec světa v srdci Evropy, Máňa po deseti letech

Křídla Andělů

Láska včera, dnes a zítra

"Nejdůležitější vlastností dokumentaristy je pružnost," tvrdí Sommerová, která dnes žije po dvou manželstvích sama a tato samota jí prý přinesla svobodu. Její velkou láskou je postava spisovatelky Boženy Němcové a čtení knih obecně: "Skrze četbu knih vede nejspolehlivější a nejkrásnější cesta k probuzení lidskosti," říká.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků