Odešel básník a překladatel Josef Hiršal

Narodil se 24. července 1920 v Chomutičkách u Jičína, v Jičíně vystudoval učitelství. Jako šestnáctiletého ho okouzlil Nezvalův surrealismus, později to byla poezie Halasova, pod jejímž vlivem napsal ve 40. letech pět lyrických sbírek. Po válce a v 50. letech pracoval v řadě nakladatelství, souběžně se věnoval literatuře pro děti a zejména překladům: na popud Jiřího Koláře začal s převody jazykově groteskních básní Christiana Morgensterna, jehož Šibeniční písně objevil nejširším vrstvám českých čtenářů a jichž si společně s pozdějšími převody barokního básníka Luise Góngory a Chorvata Miroslava Krleži vážil ve svém překladatelském díle nejvíc.

V 60. letech Hiršal, už za spolupráce překladatelky, básnířky a prozaičky Bohumily Grögerové, objevil pro českou literaturu experimentální poezii, která do tradičního pojetí verše vnesla moment racionality - zaníceně ji propagoval jako překladatel, editor antologií, organizátor mnohých autorských čtení. Sám si básnický experiment vyzkoušel v knížce JOB-BOJ, která vyšla v roce 1968.

Na poválečné roky a především na 60. léta, která považoval za výjimečná a neopakovatelná, vzpomíná Hiršal v trilogii Let let, psané společně s Bohumilou Grögerovou a vydané začátkem 90. let. V období normalizace básník nemohl oficiálně publikovat, překládal, knihy však vycházely bez uvedení jeho jména nebo kryté jmény přátel.

Hiršal převedl do češtiny více než sedmdesát knih z různých jazyků a epoch světové poezie. Jejich společná bibliografie s Bohumilou Grögerovou čítá víc než sto sedmdesát položek.

Měl jsem možnost několikrát se s Josefem Hiršalem osobně setkat a hodiny s ním hovořit. Fascinovala mě jeho paměť, vzpomínky na 30. a 40. léta, stejně jako fakt, že neustále sledoval i tu nejnovější českou a světovou literaturu. Žil současností a respektoval minulost. A stále překládal - podle pokorného kréda uloženého do jedné ze svých posledních básní: "Naše čeština / to je voština / plná medu. / Z jiných jazyků / neslyším muziku. / Já je nedovedu."