Článek
Nejspíš osýpkami zarudne část divadelní kritiky, která byla vystavena úrazu z režisérova výkladu, pojetí, koncepce a tvarosloví projektu, v jehož první části jsou do neutěšeného rámu 70. a 80. let zasazeny citace a parafráze prakticky ze všech Havlových her a ve druhé se počtvrté v Česku (Praha, Český Těšín, Hradec Králové) objevuje na jevišti jeho Odcházení.
Cirkus proti srsti
Je víc důvodů, proč se Cirkus Havel mnohým bude jevit protisrstným. Morávek s Oslzlým vyhmátli totiž pregnantně vlastnosti autora, který s básnivou rozkřídleností, filozofickou hloubkou, liberální neúhybností, s morální převahou nad minulými i současnými, věčně jinými názory podrážděnými partajními věrchuškami, a s vědomím absurdnosti dějů promlouvá s mírností a tolerancí k lidem slušným, a stále víc zklamaným - stejně jako on.
Cirkus Havel je dosud nejúplnějším hořkoironickým ohlédnutím za protikladností husákovské normalizace a za jejím vyústěním do pukavce veksláckého kapitalismu; s autorovým postrkem taty Kleina do vily. I když už nedosahuje, ačkoli to inscenátoři výmluvně naznačují, na lidovou charakteristiku nejnovější: zmodralý hradní Kašpárek Evropy.
Na blbou náladu není lék. Její bujení se dá jenom zastavit: sarkasmem, pojmenováním věcí a jevů, které vládní garnitury nerady slyší. Herci hrají Havla jako o život, protože si s ním mimořádně porozuměli. Však také pro Husu namluvil zcela nové scénické poznámky. Sám uznal po varšavské premiéře Odcházení, že to jde i bez jeho hlasu (v Hradci se mu to trochu nezamlouvalo). V Brně by to bez něj bylo prozměnu chudší.
Uhrančivost, podmanivost
Cirkus Havel je mimořádně náročnou scénickou koláží. Neporozumí jí, kdo není obeznámen s dramatickým a esejistickým dílem V. H., ani ten, kdo si nedal práci hru roku 2008 přečíst. Celek je ale uhrančivý, fascinující, podmanivý.
Víc ovšem bude platit, že se s ním nesrovná, kdo nebude chtít. Protože Oslzlého a Morávkův guláš z Havla je pořádně ostrý, chili peprný. A nejenom pro konfrontování životních osudů Laufera, Gotta, Zagorové, Rolincové, Švorcové, Kubišové, Havla, ztrojeného Riegra a zmíněného Kašpárka Kleina z Odcházení, ale také cca sto dvaceti ptáků létajících nad scénou...
Divadlo Husa na provázku Brno - Václav Havel, Vladimír Morávek, Petr Oslzlý: Cirkus Havel. Režie Morávek, dramaturgie Lucie Němečková, hudba Daniel Fikejz, kostýmy Eva Morávková, scéna Martin Ondrúš, pohybová spolupráce Ladislava Kvasnicová. Premiéra 7. listopadu 2008. Psáno z reprízy 14. listopadu.