Článek
Jakub Sluka se ve svém celovečerním hraném debutu snaží jejich svět přiblížit. Rekonstruuje jej v podobě party pěti sparťanských fandů, kterou vede Bejčák (David Novotný). Sekunduje mu pětice svérázných druhů ve zbrani: Potápěč (Michal Novotný), Vočko (Matěj Hádek), Kokta (Karel Zima) a Tyčka (Vladimír Dlouhý). Tihle povedení výrostci spolu chodí na fotbal i do hospody za číšníkem Lojzou (Oldřich Kaiser), jezdí na výlety na jiné stadióny, užívají si srandu a jednoho dne se jim podaří do Prahy pozvat i pravé anglické fanoušky. To je pro ně, jak se říká, bomba.
Ocitáme se ve světě tvrdých pěstí, ramenatých hlášek, holených hlav, chlapáckého poplacávání po ramenou v hospodě a života, který se popisuje fotbalovými metaforami. Fotbal na trávníku v tomto filmu vidět není, zato jedna pořádná expresívně nainscenovaná rvačka mezi sparťany a baníkovci ano.
Primitivní vtipy
Příběh se nese jak v komediální, tak i ve vážné poloze. Legraci zastupují vděčné i někdy primitivní anekdoty a kecy z fotbalového i hospodského prostředí typu: "Všechno je na hovno, jenom včely jsou na med, ale ten je taky na hovno." Vrcholem komické nadsázky je příjezd dvou fanouškovských mlátiček z Anglie. Tito absurdní šašci rodu zvířecího jsou věčně pod obraz, močí všude kolem sebe - jen ne do mísy - , recyklují lahvové sklo o dlažbu nádraží a jejich slovník je z poloviny zaplněn slovem "fuckin".
Film nemá sociální ambice, další témata fotbalových stadiónů, jako je rasismus nebo kriminalita, zůstala jen milosrdně naznačena v pozadí. Tvůrci se v té vážné rovině filmu zaměřili na něco jiného, na pětici hrdinů a hlavně na jejich vůdce Bejčáka, "trenéra" těchto Ultras, do jehož rodiny nahlížíme.
Pohled do rodinného zázemí je schematický
Ovšem domácí svět Bejčáka, kam jednoho dne vpadne strýc z vesnice Pepa (Jiří Lábus) s rodinou, protože jim barák vyplavila povodeň, je velkou slabinou filmu. V okamžiku, kdy synek Bejčák dává mamce (Jana Hlaváčová) myčku na nádobí, ocitáme se jakoby v optimistickém socialistickém seriálu.
Naopak Pepova famílie je ze série televizních a rádiových "takových normálních rodinek". Je totiž napsaná podle těch nejobvyklejších a nejhloupějších klišé. Probuzení lásky u Bejčáka je zase naivní jako z amatérského filmu. Další "mouchou" snímku je matoucí použití vnitřního monologu (vede jej Bejčák i Tyčka?) a ne příliš dobře připravený konec. Vypadá to, jako by překvapil nejenom diváky, ale i samotné herce.
Film zachraňuje hudba, která v něm hraje docela často a nezřídka navozuje adrenalin, jenž patří k takovému světu i k prožívání jeho představitelů. Pokud už se ale rýpeme v osobním životě fotbalových grázlů, zjišťujeme, že "ne každý zápas lze vyhrát se správným mančaftem, zdravýma nohama a párem tvrdých pěstí".
Postavám chybí vývoj
Vedle toho ovšem bohužel vychází najevo, že filmu chybí citlivost. Vočko, Potápěč, Kokta například nemají pořádný vývoj, kromě toho, že Kokta přestane na konci koktat.
Komediálnost filmu se nevyvarovala zlozvyku současné české kinematografie, která dělá komedie, v níž lidé jsou nejenom legrační, ale musí být poníženi až ke směšnosti a ukazováni málem jako idioti. To se týká například této trojice. Z prvotiny jinak vysvítá velké nadšení a, jak se říká, tah na branku. Uvidíme, jak si mladí tvůrci povedou příště.
Non Plus Ultras, ČR (2004)
Režie: Jakub Sluka, scénář: Jiří Popel, kamera: Jakub Dvorský, hudba: The Who, Kashmir, Radim Hladík a další. Hrají: Vladimír Dlouhý, David Novotný, Karel Zima, Matěj Hádek, Michal Novotný, Oldřich Kaiser, Jana Hlaváčová, Jiří Lábus, Naďa Konvalinková.