Hlavní obsah

Není to Clapton, není to Plant, je to Winwood

Multiinstrumentalista, zpěvák a dlouholetý kamarád Erika Claptona Steve Winwood nabral nový vítr do plachet a vrátil se ne s dobrou, ale vynikající deskou Nine Lives. Lze v ní nalézt něco z Claptona, něco z Roberta Planta i doteky jazzu a world music.

Není to Clapton, není to Plant, je to Winwood

Winwood na desce zúročil bohaté zkušenosti, které načerpal jako bývalý člen skupin Spencer Davis Group, Traffic či Blind Faith i jako sólista.

Střídá neklidnou jazzrockovou kytaru s líně bluesovou, aby obě vzápětí překryl romantickými motivy i rytmickými riffy varhan Hammond. Podkres tvoří rafinované perkuse, inspirované v afrických nebo latinoamerických rytmech, které spolu s občasnými vstupy flétny přinášejí velmi nadýchanou a exotickou náladu, vzdálenou běžnému kytarovému blues.

Ani zpěvu nelze mnoho vytknout, neokázalý, hořkosladký Winwood se pohybuje někde mezi Claptonem, Cockerem a Plantem. Svůj blue-eyed soul podává přesvědčivě, bez křeče.

Za hlavní "hit" alba bude patrně považována rozsáhlá skladba Dirty City s hostujícím Claptonem, ale hitovost je to poslední, o co zde běží. Na takto vyrovnané desce si můžete najít hitů, kolik chcete - třeba jazzrockově laděnou Raging Sea, svižnou hammondkami poháněnou We Are All Looking nebo "africkou" Hungry Man.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků