Nemocnice: Blažejův rafinovaný způsob boje

Rozhodl se přimět své kolegy ke spolupráci přes pohlavní styk a první, kdo mu takto dal najevo náklonnost, je doktorka Šulcová. Dosud se ti dva povětšinou dohadovali, nicméně nový Blažejův přístup je Šulcové zjevně příjemný a navíc si při své mizerné češtině jistě cení toho, že se to děje bez zbytečných řečí. Netuší, že na to je Blažej zvyklý z domova: s málomluvnou manželkou Inou spolu často mlčí.

Blažejovo nové jednání má kořeny ve třetím dílu, kdy se mu nabídla sestra Monika. Tehdy jí dal najevo jen verbální zájem, ale v pondělí večer už byl ochoten jednat. Když do toho půjde (a okolnosti jej k tomu tlačí), vyhraje Monika patnáct stovek, Blažej získá dalšího spojence a síla zrůdného Machovce a jeho psychiatricko-ředitelských našeptávačů bude razantně otupena.

Pokud jde o ortopedii, mohl by primář tímto způsobem na svou stranu získat ještě vrchní sestru Pěnkavovou, svou sekretářku (i když ta do celé věci asi nemá co mluvit) a při troše dobré vůle i MUDr. Novosada.

Lehko ale nedostane Bety Čeňkovou, protože ta má vysoký tlak a bez sousedovic chlapce do ničeho takového nepůjde. Navíc se po neúspěšných pokusech všech hodnověrných kolegů v čele s MUDr. Královou zjistit, co se v její hlavě děje, se svým problémem svěřila opilci Adámkovi. Chce jeho syna, jenom mu to řekla trochu nešikovně: "Já bych ho chtěla taky."

"Co to melete, vždyť přece není váš," kontroval lakonicky Adámek a poslední doktorčina naděje byla napadrť.

No nic, Adámek jí alespoň vysvětlil, že pořídit si dítě není zas takový problém. Stačí prý jen chlap a flaška vodky. Soudě z doktorčiny reakce musela už o téhle možnosti v minulosti nejméně jednou slyšet a dvakrát uvažovat.

Naprosto tragický rozměr nabrala postava Vaška Pěnkavy, podnikatele s plasty. Jeho firma zkrachovala a syn Matěj mu vyčetl obrovskou chloubu a jediný výsledek jeho podnikatelské činnosti: střešní nápis Pěnkava & syn, na který otec chodíval v prvních dvou dílech hrdě civět z kopce.

Není pochyb o tom, že několikamiliónový televizní národ plakal, když podnikatel své rodině srdcervoucně přiznal: "Já když jsem klečel na tý střeše a maloval jsem tam tvoje a svoje jméno, já jsem u toho brečel! Já jsem u toho brečel štěstím..."

To už ale bylo ve chvíli, kdy mu z nastalých událostí přeskočilo. Plakající národ proto asi nepřekvapilo, že se v něm probudil rasista (v jeho rodině se tak děje na střídačku s manželkou Martou) a vyhodil z domu syna i jeho romskou prvorodičku.

Moudrostí se urodilo hned několik naráz, však se po sedmi dílech na obrazovce objevil domov důchodců i se starým Sovou. Ten například řekl: "Laskavost stáří je v tom, že si člověk nepamatuje, co nechce."

Jenže pravil také: "Arnošte, copak jsem nějaká nevěsta?" Vzhledem k tomu, že se tak stalo poté, co se Blažej rozhodl získávat spojence podivným způsobem a před důchodcem stál s květinou, mohlo to vyvolat až nechutné asociace.

Tesat do kamene by se ale měla věta právníka Vojíře: "Podnikatel nemá jen těžké dny, noci bývají daleko horší," a Blažejovo chronické "Nejsem tady!"