Článek
Co nejdůležitějšího musí kytarista umět?
Pokud ovládá techniku, měl by mít svůj styl. Nejde ani o to, jak hrát co možná nejrychleji, ale najít ten správný tón. Čím hraji déle, poznávám, že nejdůležitější je výraz, kterým se odlišuješ od ostatních.
Byl jste dvorním kytaristou Ozzyho Osbourna. Je možné, že právě vaše kytarové charizma rozhodlo o tom, že jste se stal součástí jeho kapely?
Určitě. S Ozzym jsem se předtím nikdy nepotkal a poté jsme byli spolu sedm let. Aby bylo ale jasno, nebyla to práce na plný úvazek. Nahráli jsme spolu desku a absolvovali turné. Poté se vrátil k Black Sabbath. Nakonec jsme neodehráli tolik koncertů, jak bylo naplánováno. Dal mi tak příležitost, abych se věnoval vlastní kapele, která mi hodně scházela.
Někdo jen tak zavolá, a vy se stanete rázem členem legendární kapely?
Přesně tak to bylo. Ozzyho managment o mně věděl a kontaktoval mě. Já neudělal žádný krok k tomu, abych se cpal na nějaký konkurz. Navíc, jak jsem už říkal, baví mě víc věci, které si dělám sám a také si za ně odpovídám. Nebavilo by mě, abych byl jen najatým hráčem, který musí dělat jenom to, co mu někdo přikáže.
Nedal vám žádný svobodný prostor během nahrávání jeho poslední desky Scream (2010)?
Žádné rozkazy jsem poslouchat samozřejmě nemusel. Všechno bylo již napsané, až na sóla. Ta jsou má. Některé riffy jsem předělával podle sebe, producent totiž nebyl kytarista a nechával mi volnou ruku. Vládla pohoda a Ozzy mě nijak nestresoval.
S odstupem času si myslím, že jsme udělali dobrou nahrávku. Mně se tím splnil jeden velký sen, který jsem doopravdy prožil. Hrál jsem vedle metalové legendy na koncertech kytarové riffy, které předtím vymyslel do písniček Randy Rhoads.
Randy Rhoads, první kytarista v Osbourneově kapele, hrál na značku Jackson Guitars jako vy. To nebude náhoda, že?
Kytaru mi vyrobil Mike Shannon, který ji vyrobil i pro Randyho. Byl jsem překvapený, když jsem zaslechl, že Mike stále ještě pracuje a vyrábí kytary. Je legenda a legrační na tom je, že sám na kytaru neumí. Přitom vyrábí unikátní nástroje. Je to takový Stradivari pro metalisty.
Často vystupujete v České republice s domovskou kapelou Firewind. Cítíte rozdíl mezi publikem v Evropě a USA?
Lidi jsou jiní, ale je vidět, že všechny spojuje hudba. Je jedno, jestli hraju před publikem v Texasu, ve Finsku nebo u vás v České republice. Cítím, že jsme pokaždé na stejné vlně. Možná někde je publikum hlasitější, jinde ne, to ale závisí na show. Když máš rád hudbu, je jedno, jakou máš barvu kůže.
Je to skvělé. Silné zážitky mám jak z vystoupení na Metalfestu v Plzni, tak z Masters of Rock ve Vizovicích, kam jezdíme ještě častěji. S Firewind se vrátíme i příští rok, kdy pojedeme společné turné s kapelou Rage.