Hlavní obsah
Mezi jednotlivými indexy nechybí například dlouhodobá nezaměstnanost, procento zastavěné plochy, zemědělské půdy, lesů a vod, průměrný důchod atd. Foto: Magistrát města Plzně

Náruživý botanik Petr Hrbáč píše básně

Petr Hrbáč je profesí lékař, v soukromí nadšený botanik (zabývá se floristikou cévnatých rostlin, zvláště rodem Rubus) a japanolog. Je autorem šesti básnických sbírek, občasným recenzentem a esejistou. Verše zde uváděné jsou z letošního roku a publikovány jsou poprvé.

Mezi jednotlivými indexy nechybí například dlouhodobá nezaměstnanost, procento zastavěné plochy, zemědělské půdy, lesů a vod, průměrný důchod atd. Foto: Magistrát města Plzně
Náruživý botanik Petr Hrbáč píše básně

Ve verších se projevujete jako "brněnský chodec". Je pro vás Brno místem, ke kterému se vztahujete, kterému se vyznáváte, k němuž máte tak silný vztah, že se z něj musíte vypsat?

Vyrovnávat se s Brnem "tvorbou" nepotřebuji. Což souvisí s tím, že jsem do něho příliš vrostlý, a pokládám tedy za samozřejmost, že městské motivy pro mne budou vždycky "brněnské". Ale četbou i jakýmsi cestováním jsem si Brno rozostřil a rozplemenil do širšího a neurčitějšího městského prostoru, který má přesto vždy shodné vlastnosti, zhruba vyčenichatelné mezi Brnem, Vídní, Prahou a Istanbulem.

Báseň Příjemný úpadek v postarších ulicích Brna je mimo jiné odrazem touhy po voňavé kávě, ale i potřeby dozvědět se, co je za vůní, za zvukem splachující, očišťující vody, za mrknutím dětského pohledu, který vidí a poznává: tady, za plotem, ve městě, mezi obry a berany. A mezi matkami.

Ukázky z textů Petra Hrbáče

Příjemný úpadek v postarších ulicích Brna

Nejsou to paláce, ale ani obyčejné domy.

Budí dojem, že i potkani si pod nimi

volí své biskupy.

Květiny jako srknutí atomové energie,

jako repelentní dráty

ovíjejí vlhká úpatí a divně síří

čuránkové sklepy,

v nichž číhá mečová tma.

Oči odolných stařen

nutí houpací křesla k pohybu

v rozlehlých, starých bytech.

Stařeny čtou ruby dávných novin.

Umět přečíst rub novin

je nejvyšší umění

dosažitelné teprve

těsně před shledáním

se zplesnivělými předky.

22. 6. 2004

Okna v nádražní hale

Schůdky vagónu vedou taky do čekárny.

Ale ona je volná, mezi špinavými okny

staře bublá,

nikdo v ní nečeká, zvolil si ji rum,

prorok rozpraskaných zdí.

Všichni spěchají, přijeli,

jenom já si prohlížím

veliký zvuk

nádražního pádla.

A je tam ještě něco o rubu novin a starých ženách. Myslel jsem tím čirou poezii, která znamená: vytržení, nadšení i smutek a bolest zároveň. Radost z nesmyslnosti. Aby byla poezie, musí být taková radost z nesmyslnosti provázená nadějí. Protože naděje je nesmyslná. Nebo přinejmenším špatně vysvětlitelná. Mám na mysli takovou naději, která pomine, jakmile začneme vysvětlovat, proč má smysl.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků