Článek
Aby publikace nepůsobila jako suchopárný výčet dějepisných faktů, zvolila autorka formu napínavého vyprávění jak o fotografovi, tak o foceném objektu a vše zasadila do dobového kontextu. V první řadě je třeba eliminovat případné výtky, že v knize nejsou všichni, kteří by si to zasloužili (mimo jiné Josef Koudelka). Právo na výběr měla autorka.
Spíše je zajímavé si všimnout jmen, která nejsou tak známá, ale přesto se jedná o významné persony tohoto podivuhodného druhu umění. V první řadě je třeba jmenovat nedoceněného slovenského (tehdy československého) fotografa Deža Hoffmanna, který zaznamenával momenty ze života Beatles, Rolling Stones, Kinks nebo Shadows. Liverpoolský kvartet ho dokonce považoval za nejlepšího fotografa, kterého kdy měl. Jeho snímek z roku 1962 (kapitola Brouci), na kterém jsou členové skupiny ve výskoku v Seftonském parku, znají všichni fanoušci formace, aniž by věděli, kdo jej pořídil.
Totéž lze říct i o fotografii slovenského tvůrce Laca Bielika (kapitola Ukradený snímek), na níž stojí muž s odhalenou hrudí proti ruskému okupačnímu tanku v srpnu 1968. Dlouho se nevědělo, kdo snímek vyfotil, ačkoli byl v cizině mnohokrát publikován. Díky náhodě našel Bielikův syn negativ ve sklepě, a teprve poté byla přiznána autorská práva jeho otci.
Právě náhoda hraje velmi často hlavní roli při vzniku nějakého snímku. To je případ momentky Alberta Einsteina s vyplazeným jazykem od Arta Sasse (kapitola Narozeninový žert). Slavný fyzik už odjížděl od klubka fotoreportérů a na zadním sedadle auta vyplázl na Sasse na moment jazyk. A ten to stihl. Stejně jako Mark Zimmerman v případě Marilyn Monroe tančící nad ventilační šachtou se zvednutou sukní (Motýl, 1954).
Může se vám hodit na Zboží.cz: