Hlavní obsah
Figury Jiřího Načeradského oplývají smyslností i kyprými tvary (Alžírské ženy, 1987). Foto: katalog výstavy

Načeradského ženy jsou zároveň matky i bohyně

Výstava malíře a grafika Jiřího Načeradského (1939–2014), která je do 15. ledna 2017 k vidění v mosteckém kostele Nanebevzetí Panny Marie, prezentuje téměř padesát velkoformátových olejů. Když přijde návštěvník do výstavního interiéru, narazí na zvláštní uzavřený časoprostor, ve kterém se mu jednotlivá díla tiše zjevují.

Figury Jiřího Načeradského oplývají smyslností i kyprými tvary (Alžírské ženy, 1987). Foto: katalog výstavy
Načeradského ženy jsou zároveň matky i bohyně

V podzemí, v chladu a ve zlatavém šerosvitu působí levitující obrazy, které kurátor rozvěsil po stěnách i pod snížený strop, spíše jako náboženské kultovní symboly. Symboly, na kterých je hlavním božstvem žena (muž se objevuje spíše jako doplněk celkové harmonie světa). Načeradský ji chápe jako archetypální matku rodu, objekt sexuální touhy, silnou válečnici i křehkou bytost schoulenou do sebe sama.

Výstava Jiřího Načeradského prezentuje téměř padesát velkoformátových olejů.

Foto: Jan Šída, Právo

Ačkoliv mají jeho dámy vyšpulené zadnice, hrotitá ňadra, široké boky a hlavy jako marťani, přesto z jejich zobrazení cítíme určitou posvátnou úctu. Malíř je nezesměšňuje, neironizuje jejich ženskost, spíše ho interesuje pracovat s tvary, které akcentují jejich mírně lascivní vyzývavost.

Výtvarně vychází z kubismu, surrealismu, fauvismu, komiksu, pop artu i street artu. Zajímá ho také výrazná barevnost (možná inspirovaná jeho pařížským tvůrčím pobytem), ale také plastické možnosti barvy.

Klade ji často v tak silných vrstvách, že figury najednou začínají z plochy plátna vystupovat do prostoru. Mnohde pak působí zpracované téma jako reliéf. Díky tomu dociluje tvůrce velké působivosti a je schopen přesvědčit pozorovatele, že sleduje sice fantaskní, ale přesto hmatatelný svět.

Kurátor výstavy rozvěsil obrazy v podzemí po stěnách i pod snížený strop.

Foto: Jan Šída, Právo

K lepšímu pochopení vzájemné koexistence obrazu a prostoru pomáhá i fakt, že jednotlivé popisky nejsou těsně u obrazu, ale vedle na zdi nebo sloupu. Návštěvník tak musí stále obracet hlavu a konfrontovat sám sebe i ten který olej s okolní rozlehlostí.

Díky tomu si najednou začíná uvědomovat, že on sám, muži i ženy vyobrazení na plátnech představují jen zacyklený mikrokosmos, charakterizovaný určitou estetickou formou. Ovšem ten skutečný svět je tam nahoře mimo platónskou jeskyni.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků