Článek
Z pera Pavla Šruta vyšly texty pro album, které je výpovědí zralého muže.
Nové album vydáváte po dlouhých sedmnácti letech. Proč jste se se rozhodl vrátit se k hudbě poté, co vás už bylo více vidět jako politika, úředníka nebo moderátora pořadu Krásný ztráty?
Já se k hudbě přece nevracím, celou tu dobu jsem v ní byl, hrál jsem, i když sporadicky. Ale vydat nové album je přece jen něco jiného, k tomu musela situace uzrát.
Jak složité bylo najít v sobě opět toho jistého zpěváka ze starých časů? Musel jste absolvovat nějakou speciální přípravu?
Žádnou speciální přípravu jsem neabsolvoval. Nejtěžší bylo najít odvahu pustit se do nových věcí. Je to riskantní, když už vám táhne šedesátka. Je ještě vůbec někdo zvědavý na něco, co od Prokopa nezná? Tak stojí otázka, kterou jsem si musel zodpovědět. Vždyť tu Kolej Yesterday, Bitvu o Karlův most nebo Až si pro mě přijdou jsem v pohodě mohl zpívat dál a lidi by byli spokojeni.
Jak tedy vůbec nové album vznikalo? Kdo vás nejvíce motivoval či inspiroval?
Hodně mě motivovala moje žena, která mě už dost dlouho podezřívala z jakési lenosti a vyzývala mě k nějaké soustavnější práci. Ale hlavním impulsem byly texty Pavla Šruta, které jsem dostal v létě 2004. Když jsem je poprvé četl, pochopil jsem, že už není nač se vymlouvat.
Jednotícím tématem v textech na albu je výpověď zralého muže. Hledali jste to téma společně, nebo to bylo čistě v režii Pavla Šruta?
Pavel je autorem všech textů na desce. Je to vůbec poprvé za celá ta léta, co spolu děláme. Téma jsme předem nijak nevymýšleli. On to napsal a já jsem potom jenom žádal o lehké doplnění nálad. Ale tak, jako se dokázal trefit do mých pocitů před více než dvaceti lety, se mu to povedlo i teď. Je to přesně to, co jsem chtěl.
Ke které písničce na desce máte nejosobnější vztah a proč?
To je těžká otázka a neumím na ni odpovědět. Jsou to všechno stavební kameny jednoho celku.
Hudba se v posledních letech vyvíjela nesmírně dynamicky. Neobáváte se znovu vstoupit do pop music s albem, jež má zvuk inspirovaný sedmdesátými a osmdesátými lety?
Ne, toho se vůbec neobávám, neangažoval jsem z těchto důvodů ani žádného mladého producenta, ani výrazně mladší spoluhráče. Takhle to cítíme, takhle hrajeme a věřím, že takhle to budou chtít i naši posluchači. Koneckonců ta deska je tématicky právě o tom.
Sledujete vývoj na hudební scéně? Je něco, co vás v poslední době zaujalo?
Moc ne, naštěstí už dnes nemusím sledovat všechno, co se na scéně děje. Přesto mám pocit, že se toho děje dost. Ale jako by se v té současné hudbě jen opakovaly vzorce toho, co vznikalo v šedesátých letech za nás. Nic převratně nového jsem neobjevil, ale třeba už jsem na to příliš starý.
Vrátíte se na pódia se skupinou Framus 5?
Ano. V obsazení Framus Five - Chapter III pro rok 2006 se objeví tři jeho bývalí členové: kytarista Luboš Andršt, houslista Jan Hrubý a Jan Kolář, hráč na klávesové nástroje a hoboj. Doplní je Zdeněk "Wimpy" Tichota na baskytaru, Pavel Razím na bicí a dechovou sekci vytvoří Jiří Šíma a Roman "Bobick" Kubát.
Bral jste tedy z osvědčených kapel.
Ano, vypůjčil jsem si pro tento účel část Blues Bandu, část Kukulína a část Yo Yo Bandu.
Jaký je váš nejbližší koncertní program?
V tomto roce chceme nejprve v dubnu pokřtít desku v Praze, Brně, Plzni a Zlíně. Pak se v létě objevíme na několika festivalech a na podzim uspořádáme serii větších koncertů, které skončí opět v Praze.
Jak už jste naznačil, v letošním roce oslavíte šedesátiny. Berete vydání nové desky jako dárek sobě sama?
Určitě, i když to tak vyšlo vlastně náhodou.
Vaše album se těší pozornosti médií, o vašem návratu se hodně píše. Může to být impuls k tomu, abyste přemýšlel o případné další desce?
Tak daleko neuvažuji. I s tím návratem je to třeba brát střízlivě a s rezervou, v mém věku... Ale ještě jsem tady!