Hlavní obsah

Mezzosopranistka Markéta Cukrová: Je těžké napravit hlasové zlozvyky

Právo, Radmila Hrdinová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Mezzosopranistka Markéta Cukrová má široký záběr působnosti. Dlouhodobé úspěchy v interpretaci takzvané staré hudby jí přinesly spolupráci s renomovanými domácími i zahraničními orchestry, zpívá stěžejní role na operních scénách v Brně, Ostravě i Praze, věnuje se koncertní činnosti a v neposlední řadě působí jako pěvecký pedagog. Od 22. do 27. srpna povede už potřetí, tentokrát spolu se sopranistkou pražského Národního divadla a pedagožkou HAMU Helenou Kaupovou, letní pěvecké kurzy na zámku Liteň, spojeném s osobností pěvkyně Jarmily Novotné.

Foto: Ilona Sochorová

Markéta Cukrová je pro svou všestrannost vyhledávanou interpretkou.

Článek

Letošní ročník je zaměřený na péči o zdravý hlas a belcantovou techniku. Je důležité, aby si pěvec hlídal svůj hlas?

Velice. Ale jak už to bývá, zdravím svého hlasu se začínáme zabývat, až když přijdou problémy, a to je pozdě. A je pak těžké napravovat chyby a zlozvyky, které jsou mnohdy nevratné. I proto jsme se letos rozhodli v Litni otevřít téma zdravého hlasu a otázek s ním spojených, jako jsou hlasové vady, technika dýchání, vnitřní anatomie hlasových orgánů a podobně. Součástí kurzů bude i přednáška primářky pražského Hlasové centra Jitky Vydrové o foniatrii a Renaty Sabongui o cvičení pilates a tělesné volnosti.

Letos kurzy povedete se sopranistkou Helenou Kaupovou. Proč jste zvolila právě ji?

Snažím se spolupracovat s lidmi, kteří mají na vedení hlasu a zpěváků podobný názor jako já a jejichž studenti vykazují dobré výsledky. Poprvé jsem v Litni vedla kurzy s Kateřinou Kněžíkovou, podruhé s Martinou Jankovou, nyní to bude zkušená pedagožka Helena Kaupová, jejíž žáci jdou cestou zdravého hlasu a vracejí se k ní i po ukončení studia.

Kdo se na kurzy hlásí a co od nich očekává?

Jsou to studenti vysokých pěveckých škol anebo lidé z praxe, kteří si chtějí rozšířit znalosti o pěvecké technice a různých obdobích, od staré hudby po současnou. Většina z nich je během sezony vytížená, nemají čas na hlasovou hygienu, a proto se jí věnují během letní pauzy. Někteří chtějí pracovat na repertoáru a interpretaci, jiní obecně na hlasové technice.

Vy jste začínala na takzvané staré hudbě, období gotiky a baroka, která vyžaduje jinou pěveckou techniku než romantická opera. Co vám toto školení dalo?

Stará hudba je dobrá v tom, že vyžaduje neinvazivní pěveckou techniku bez zdraví škodlivého tlačení na hlas. Ten pak zní volně, rezonuje v prostoru a je schopen dosáhnout zvukového objemu bez násilí. Bohužel na českých školách jsou studenti velmi brzy nuceni k repertoáru, k němuž nemají potřebnou zralost. To často vede k tlačení na hlas, které k mému překvapení nehlídají pedagogové.

Zrovna jsem se vrátila z kurzu, kde mi třiadvacetiletá studentka řekla, že studuje Smetanovy a Dvořákovy, tedy vrcholně až pozdně romantické, operní postavy. Jinak nic, žádný italský repertoár. Tomu nerozumím. Co bude dělat, až před ni položí starou hudbu, Mozarta, belcanto, písně nebo muziku dvacátého století? K romantickému repertoáru je třeba fyzicky i duševně dozrát.

Zachování zdravého hlasu vyžaduje pečlivou volbu repertoáru i od zpěváků, kteří už působí v praxi. Vy to dodržujete?

Ano, a snažím se o to čím dál tím víc. I já bývala dřív v tomto směru lehkomyslná. Ale chránila mě stará hudba, tedy repertoár, který odpovídal mému typu hlasu. K větší hlasové zátěži jsem přišla později, a tím jsem si ušetřila mnohé problémy. V současné době uvažuji o některých postavách romantických oper. Ale budu je zpívat ve chvíli, kdy technicky zvládnu hutný romantický orchestr.

Mám poměrně velkou zkušenost s oratorním repertoárem, miluju Dvořákovu Stabat mater, v níž o technice vůbec nepřemýšlím. Zpívám ji srdcem. Ale zatím jsem měla štěstí na citlivé dirigenty, kteří mě nenutili v nízké poloze překřikovat orchestr.

Do jaké míry je pro zpěváka důležité zpívání v ansámblu, vnímání hlasu vedle sebe?

Vědomí konsonance a společné intonace je velice důležité, a také to, jestli hlasy k sobě typově ladí, zda třeba mají podobný průběh vibrata. Pokud to nefunguje, posluchač to pozná, i když si třeba neuvědomí, v čem je problém. Tady kromě dirigenta, který vybírá obsazení, nastupuje role kritiky, jež by měla sledovat, do jaké míry spolu ladí hlasy třeba v kvartetu sólistů v dílech jako je Dvořákova Stabat mater nebo Beethovenova Missa solemnis.

Dvořák z vás chce dostat duši, a to nejde, pokud každý zpěvák jede ve své sólové uzavřenosti.

Mrzí mě, že kvalitu souznění hlasů kritika často pomíjí, přestože u ansámblových oratorií je zcela zásadní. Ale totéž platí i v opeře. Není větší utrpení než zpívat po boku zpěváka, který neposlouchá, neladí s vámi intonačně nebo i typem projevu.

Letošní ročník liteňských kurzů je věnován belcantu a hudbě Gioacchina Rossiniho. Proč právě Rossini?

Rossiniho árie se zpívají na všech pěveckých školách, jsou ideální na precizování belcantové techniky, jež vede ke krásnému, uvolněnému tónu. A může v nich najít prostor k práci jak již hotový, výborný zpěvák, tak ten, který si potřebuje svou techniku vylepšit.

Ale netrváme na Rossinim. Nic se nestane, pokud někdo přijde s áriemi Belliniho, Donizettiho či jiného autora z období belcanta. Tyto árie vedou navíc k muzikálnímu projevu, jsou často zábavné, lze je pojmout herecky, takže umožní i méně pokročilému pěvci zaujmout.

Závěrečný koncert liteňských kurzů bývá velkým zážitkem. Kde se letos bude konat?

Máme již zkušenost se zámeckým parkem, který vybízí i k hereckému ztvárnění árií v prostoru. To je další kvalita, kterou by měli studenti zpěvu zvládnout. A v případě špatného počasí se koncert koná v krásném historickém sále Čechovny.

Na klavír nás bude během kurzů i na koncertě doprovázet empatický Ahmad Hedar a těšíme se, že posluchačům přiblížíme i některé zajímavé okolnosti z Rossiniho dobrodružného života.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám