Malíř Hynek Martinec: Dobrý obraz musí mít určitou auru

Mám zkušenost z New Yorku i Paříže. Do Paříže jsem vyrazil hned po skončení studií na pražské akademii v roce 2005, na tři měsíce mi tam přenechal svůj ateliér malíř Roman Kameš. Londýn mi ale stále vězel v hlavě. Vždycky jsem rád cestoval a už někdy ve čtrnácti letech mi bylo jasné, že musím do ciziny. Londýn je městem současného umění, proto jsem si ho vybral.

V roce 2002 se mi díky výměnné stáži podařilo odjet na delší dobu do Londýna na Middlesex University. V té době jsem pracoval na půlročním projektu v Britském muzeu. Tvorba kopií slavných malířů, třeba Michelangela Buonarottiho nebo Leonarda da Vinciho, mi pomohla pochopit odkaz a sílu umění. Když se takovým mistrům můžete dívat doslova pod ruku, sledujete pod lupou jejich rukopis, je to velká škola a musí vás to jako malíře ovlivnit.

V mládí mě vedli dva soukromí učitelé, kteří byli z mého kraje. Vladimír Rocman mě naučil ovládat světlo a stín, byl spíše starší škola, a Josef Ducháč mi naopak vysvětloval, co je to abstrakce a improvizace a jak využívat uměleckou invenci. Dali mi základ, ale já těm stylům tenkrát dobře nerozuměl. Teprve v Paříži mi došlo, jak cenné informace jsem dostal. Byl to vlastně počáteční stavební kámen mé tvorby založené na prolínání realismu s abstrakcí.

Především skvělé práce a dobrou galerii, která si vás najde sama. Mě objevila galerie Parafin, která mi dává veškerou podporu a zároveň konzultujeme projekty a výstavy v Evropě. Značný význam hrají důležití sběratelé, kteří staví mé obrazy do evropského kontextu s dalšími současnými umělci.

Ano, zastavení času mě zajímá, proto dost pracuji podle starých fotografií. V současné době používám olejomalbu. Snažím se navázat na klasickou evropskou malířskou tradici, kde je jiný čas, než známe z fotografií. Dobré umění musí obsahovat vnitřní energii, to je ta magie. Obraz musí mít určitou auru, jinak by nás nebavil.

U realistických obrazů je to lehčí, u abstrakce to jde hůře. Pro mě jsou témata obrazů stále otevřená. Základní je intuice, pak mentální obraz a následná realizace. Mám třeba sen - neptám se po jeho smyslu, ale hned ho zhmotním na plátně nebo na papíře. Jakmile ideu zfiltrujete pochybami, začne se vytrácet.

Davida Bowieho jsem si velice vážil jako skvělého umělce. Dokonce jsem před mnoha lety byl v Praze na jeho koncertě. Můj ateliér se nachází v místě, kde se narodil a vyrůstal. V den oznámení jeho smrti byl Brixton plný květin a jeho hudby.

V České republice mě zastupuje Adolf Loos Apartment and Gallery. Připravuji teď unikátní projekt pro Národní galerii ve spolupráci s galerií Rudolfinum. Výstava vzniká na základě dialogu s klasickými mistry v barokních sbírkách. Uvědomuji si, s jak úžasným uměleckým bohatstvím Česká republika disponuje.